Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

1.Kapitola+Prolog

11. listopadu 2011 v 17:06 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Prolog
Před obrazem stála dívka. Při prvním pohledu na ni byste jí neodhadovali více, jak osmnáct. Bylo jí ovšem mnohem více. Nebyla člověk a to proto se dožívala tak vysokého věku. Teď právě stísněně přešlapovala před velkým obrazem. Na obraze byla namalována podivná žena. Byla velice vysoká a útlé postavy. Měla dlouhé vlnité černé vlasy a pichlavé modré oči. Přímo před obrazem stála nádoba s na první pohled obyčejnou vodou. Na hladině vody, kde by každý čekal odraz dívky stojící před ním, byla však úplně jiná dívka. Byla člověk a nepocházela dokonce ani z tohoto světa. Byla ze světa lidí. Bylo to celkem obyčejné děvče. Delší tmavohnědé vlasy, jasně modré oči, menší postava a nepřístupný výraz na tváři. Dívka se na ni dívala, skoro jako by ji hodnotila. Pak jakoby pro sebe prohlásila.
"Takže tohle je ona." všechny ostatní by další událost překvapila, ale ona si jí ani nevšimla. Žena na obraze promluvila.
"Ano, to je ona. Za posledních deset minut jsi to zopakovala už po desáté. Já vím, že zrovna nevypadá nijak neobyčejně, ale je to ona."
"Naše záchrana."
"To je jenom na ní a nikdo ji k tomu nemůže nutit." dívka si pro sebe zakývala hlavou a zavolala do chodby.
"Simone, mám pro tebe úkol…

1. Kapitola-Stěhování a konec školy

Stěhování?
Proč zase stěhování?
Vždycky, když se někde usadíme a najdeme si kamarády, tak se musíme stěhovat!
"No tak, Alexandro, tohle je poslední stěhování přísahám. V práci mi slíbili, že dokud neodmaturujete, nebudou mě nikam překládat. A to je přece čtyři roky a to je dost ne? Snažte se to brát trochu optimisticky. Někteří lidé by dali nevím co za to, aby se mohli seznámit s někým novým, nebo změnit bydliště. To jenom vy se tváříte, jako bych vás vedla na popravu." Pokoušela se nám mamka zvadnout náladu.
"Jo máš pravdu mami, troch života do toho umírání ségra. My se taky strašně těšíme!" prohlásil sarkasticky Raily.
" Jo, už skáču radostí dva dvacet." Přitakal mu Will a Victoria jen přikyvovala.
" Berte to trochu s nadhledem,"prohlásil táta "najdete si nové přátele a možná i lepší, než byli tihle. A změna prostředí nikomu neublíží." Pokračoval.
Skvěle už vidím holky, jak se budou tvářit, až jim ti řeknu. Mám je ráda, i když nejsme nejlepší kamarádky a těžko se mi s nimi bude loučit. Ale co s tím nadělám? Nic, tak proč si to ztěžovat. A třeba si konečně najdu nejlepší kamarádku. Stěhování má jen tu výhodu, že můžu začínat znova s čistým štítem.
Asi by bylo dobré mě a mou " kočovnou" rodinu představit. Moje jméno je Alexandra Dewrilowá, je mi 15 let a právě jsem dokončila základní vzdělání, které jsem absolvovala na 7 různých základních školách. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše, mějte matku podnikatelku, kterou její šéf pořád někam stěhuje, a můžete začít balit. Mám dva otravné bratry, Railyho a Willa. Raily je o 3 vteřiny mladší než já a Will o 1 hodinu mladší. Abych dokončila představování školou povinných členů mé rodiny máme tu ještě mou sestru Victorii. Victoria je o 2 hodiny mladší než já. Jsme čtyřčata a řeknu vám je to děs, běs a ještě ke všemu si nejsme vůbec podobní. Hrůza. Dalším členem mojí povedené rodinky je moje mamka Lenka. Je to duše naší rodiny, která by bez ní snad ani nemohla existovat. Pracuje jako podnikatelka pro jednu velkou firmu a jako spolehlivého zaměstnance ji velice často přemisťují, aby vedla pobočky této firmy, a to znamená stěhování. Toto neustále "přemisťování" má za následek všechny naše hádky. Poslední člen naší rodiny je náš taťka Diego. Oko hurikánu uprostřed chaosu naší různorodé rodinky. Dokáže zachovat vždy klidnou hlava, tedy kromě hokeje a fotbalu. Tohle byla lidská část mojí rodinky a teď ta zvířecí, kterou tvoří čtyři zvířátka. Dva retrývři Lisa a Dark a dvě kočky Merci a Monkei Mafie.
Druhý den -30.6 škola 7:15
"To nemyslíš vážně! Nemůžete se zase stěhovat! Jestli je to vtip, tak není dobrej, ale zatraceně blbej! Řekni, že to není pravda." Tohle byl komentář mojí kamarádky Lucie, po tom co jsem jí oznámila, že se budeme stěhovat.
"Bohužel já a nic s tím nenadělám. Už máme zabaleno a po škole odjíždíme."prohlásila jsem smutně.
" A kam? Bude to hodně daleko? Napíšeš mi?"typická Lucie. Neschopná položit jen jednu otázku.
"Ne nevím kam. Kdyby to bylo blízko nemusíme se stěhovat. A to výš, že ti budu psát, třeba každý den."to poslední byla lež. Lucie pravděpodobně už zítra zapomene, že jsem tu byla a vrátí se ke své nejlepší kamarádce Kláře. Lucie je strašně přelétavá a se mnou kamarádila jen proto, že jsem tu byla nová a populární. Jediný můj opravdový kamarád, který není jen můj, ale i mích sourozenců je Lukáš. Lukáš je z dětského domova a po něm jediném se mi bude stýskat, protože ho považuji skoro za svého dalšího bratra. Proto pro nás bylo překvapením, že když jsme mu to oznámili, nezkazilo mu to vůbec náladu.
"Já vím."prohlásil s úsměvem, který říkal"vím něco co vy ne" a to něco mu evidentně zlepšovalo náladu.
"Půjdete, nebo přijdeme pozdě i poslední den školy a to přece nechcete. Nebo vy jo?"popoháněl nás s úsměvem a sám se vydal napřed
"no chápete ho? Já teda ani náhodou . !" nechápavě pokroutil hlavou Raily.
"Já jsem z toho jelen!"prohlásil Will a Victoria jen zakroutila hlavou a vydal se za ním. My ostatní jsme se obratem vydali ke škole.
"Jeden by řekl, že když mu jeho nejlepší kamarádí, řeknou, že se stěhují bůhví kam a že se pravděpodobně dlouho neuvidí, bude smutný, ale on se culí jako sluníčko!" brblal si rozčileně Raily.
"Špatné přirovnání bráško, protože to vypadá, že bude pršet."poučila ho Victoria a jen co to dořekla, začaly se z nebe snášet první kapky deště.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 All€$a All€$a | Web | 12. září 2013 v 14:23 | Reagovat

Krásné :) rozhodně si to dočtu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama