Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

1.Kapitola část2

11. listopadu 2011 v 17:07 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Téhož dne-7:50- škola
! Mládeži, nebavte se. To, že je poslední den školy neznamená, že tu nemusí být klid. Berte prosím ohledy na to, že jsme ve třídě a ne na pastvě."tak toto pronesl náš třídní učitel jako řeč na povzbuzení. Neměl by nám spíš říkat takové ty žvásty o tom, že se před námi otevírá nová cesta a že bychom měli dát pozor, abychom po ní vykročili pravou nohou? Určitě je rád, že se nás zbaví, když pochybuji o tom, že dostane lepší třídu. Po tom co přežil tu naši mu budou dávat jen ty těžší, protože budou vědět, že ji zvládne.
"Máme tu den, na který jste se všichni určitě těšili už od první třídy. Konec školní docházky. Mojí povinností je vás obeznámit s riziky, která se mohou o prázdninách vyskytnout. Takže, neskákejte po hlavě do vody, nelezte po skalách…….."brblal si učitel spíš pro sebe než pro nás.
"Nyní přistupme k důvodu, proč jsme všichni tady a to je vysvědčení. Rodiče některých z vás budou hodně překvapení, co že to jejich dětičky donesl za otřesné známky. Já jsem vám připomínal, že známky, které letos dostanete, budou hlavní kritéria posuzování, až půjdete na střední školu a podle nich si na vás udělají obraz. Nicméně i já jsem měl našlápnuto na infarkt po zhlédnutí vašich známek. Jeden by řekl, že když jste n počítači pořád tak z IVT musíte mít všichni samé jedničky, ale nelepší známka je 2 a někteří málem propadli. Z češtiny bych to po vašich loňských výkonech čekal, ale tohle mi vzalo dech. Ale co uklízečky jsou potřeba všude a rozhodně bude zajímavé vidět některé chlapce, jak chodí uklízet třeba na toalety. Tak začněme: Bednářová, Blecha…" začal vyvolávat jména a dotyční si chodili pro vysvědčení. Když vyvolal to moje jméno poslušně jsem si šla pro to svoje a připravovala se na to, co řeknu doma rodičům, jestli dostanu 3 z IVT.
" Gratuluji, Alexandro a přeji hodně štěstí na střední škole." Řekl a podal mi vysvědčení. Raději jsem mu napřed dala bonboniéru a až potom jsem se na ně podívala a v šoku dosedla na svoji židli. Moje vysvědčení vy padalo přibližně takhle:
Matematika
1
Český jazyk
2
Anglický jazyk
2
Francouzský jazyk
2
Anglická konverzace
2
Fyzika
2
Biologie
1
Dějepis
1
Zeměpis
2
Chemie
1
Tělesná výchova
1
Výtvarná výchova
1
Hudební výchova
1
Dramatická výchova
1
Výpočetní technika
2
Občanská výchova
1
"Je možné, že by mi dal 2?" vydechla jsem překvapeně.
"Výš, ty se hrozně podceňuješ. Samozřejmě, že mohla. Jsi chytrá a komunikativní. Na všechny písemky máš 2, nebo3, ale na ústní zkoušení a projekty máš vždycky 1. I učitelka nad tím kroutí hlavou." Odpoví mi na moji otázku Lukáš.
"Ty se máš. Já dostal z IVT 3, a to jsem se tak snažil." Povzdechl si Raily
"Jasně. Tvrdit, že LCD je velikost procesoru, to je snaha a je na ní krásně vidě, jak moc ses na to díval. Hm, nech mě hádat. Z letícího letedla? Hm, ano to by odpovídalo tvým výsledkům."popíchl ho Will
"Jsem zvědavý, co dostaneš ty." Prohlásil naštvaně Raily.
"To se hned uvidí. Jsi na ředě Wille."popostrčila jsem ho k učiteli. Poslušně vstal a vydal se k učiteli. Po tom co jeho výraz ztuhl a následně se stáhl do kyselého výrazu se Raily vedle mě usmál. Něco mi ale na tom Willově výrazu nesedělo. Byl moc ztuhlý, spíše hraný a Will je zatraceně dobrý herec. Moje podezření se potvrdilo po tom, co se po usazení do lavice usmál.
"Za 2!" prohlásil a rozesmál se Railyho výrazu. Raily vypadá, jako by mu někdo do pusy vymačkal citrón.
"Tvůj výraz je k nezaplacení, bráško." Pochechtává se Will.
"No ta t vypadá, že jelikož budeme mít IVT i na střední budeš si muset sehnat doučování." Popichuje dál Will a nedojde mu, že si právě nadběhl. Raily to ale postřehne a natáhne se po jeho vysvědčení. Po chvíli se usměje.
"To ty taky, ale na matiku." Zazubí se, ale než stačí Will něco namítnout pozornost si získá zpět učitel.
"Tak mládeži, přeji vám hodně štěstí a úspěchu do příštích let a. Zabalte si svých pět švestek a můžete jít domů." Prohlásil na rozloučenou a odloudal se do kabinetu. Místo, abychom se jako všichni ostatní tlačily na chodbu, sedět a vyhnuli se tak chaosu na chodbách.
"Už se chodby vylidnily, takže pojďte." Prohlásila Victoria. Vstaly jsme a vyšli ze třídy. Chodby zely prázdnotou. Po tom, co jsme si zvykli na každodenní ruch to působilo až nepřirozeně. Pře školou jsme se zastavili, abychom se rozloučili s Lukášem.
"Tak se měj. Doufám, že se brzy uvidíme."rozloučila jsem se sním za všechny.
"Možná dřív, než si myslíte, ale mějte se moc hezky a nezapomeňte mi psát!"prohlásil, zasmál se, otočil se a odcházel.
"Já toho kluk vážně nechápu!"kroutí hlavou Will.
"Vy dva si radši nachystejte, co řeknete doma rodičům k vašim vysvědčením."připomenu jim a zasměji se při pohledu na jejich najednou zmučené tváře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aninqa17 aninqa17 | Web | 11. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Obě povídk máš moc pěkně napsané :) Určitě se sem stavím zas :)

2 hejlynka hejlynka | 11. listopadu 2011 v 18:32 | Reagovat

Díky nečekala jsem, že si to vůbec někdo přečte[1]:

3 Anne Anne | 14. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

Boreeeeeec Hejly ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama