Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

3.Kapitola-část1

15. listopadu 2011 v 17:55 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
3. Kapitola-Cesta, dům a koně.
"Už tam budem?"zeptal se po čtyř hodinové jízdě autem Will
"Ne "odpověděla mamka
O pět minut později
"Už tam budem?"zase Will
"Ne"
O pět minut později
"Už tam budem?" tentokrát Raily
"Ne a neptejte se pořád. Až tam budem, tak tam budem."odpověděla podrážděně mamka
O hodinu později
"Už tam budem?" zeptali jsme se jednohlasně.
"Ano."odpověděla mamka
"To jako fakt. Kdy?"začala chrlit otázky Victoria
"Za pět minut"odpověděl taťka. Právě jsme projížděli městečkem se jménem Rookwood. Hodně divné jméno. Jelikož jsem měla po ruce notebook stihla jsem si o ní ledacos zjistit, ale nic zajímavého tam nebylo. Rookwood bylo malé městečko s 4 978 obyvateli, školou, školkou a střední, které leželo uprostřed hor, lesů a byla tu spousta jezer. Podle fotografických snímků vypadal docela hezky. Právě jsme projížděli kolem střední školy.
"Sem budete chodit."prohlásila mamka.
"No víš mami ona jiná škola v okolí 20 km ani není, takže by nás určitě nenapadlo, že sem budeme chodit." Prohlásil kousavě Will po tom, co se mi podíval přes rameno. Škola vypadala a kupodivu před ní ještě stále postávali bavící se studenti. Také bylo vidět, že tu budeme velká atrakce, soudě podle pohledů, kterými naše auto častovali snad všichni studenti před školou. No, sem přijde někdo nový asi tak jednou za uherský rok. Dokonce i někteří učitelé začali vykukovat z otevřených okem. Budeme tu opravdu velká novinka, když se tu všichni znají už od mala, tak to tu má každý nový přistěhovalec těžké.
"Mami? Kolik lidí ví, že máme přijet?" zeptal se Will a začal se rozhlížet po stále zírajících studentech.
"Jen našim budoucím sousedům, ale tady se všechno rozkřikne strašně rychle. Na to si budete muset zvyknout."
"Jo možná tak za sto let."odpověděl kousavě Will.
"Tak dlouho tu ani nebudeme."poučila ho Victoria
"Ale no ták!"prohlásil táta.
"Třeba to nebude tak hrozné,"snažila se situaci zachránit Vicky. "Třeba si konečně najdeme nějaké kamarády."
"A já jsem jako imaginární?!"zeptal se kousavě Lukáš.
"Ne, ne, ne, to ne, tak jsem to namyslela, ale ty už teď nejsi jenom kamarád. Ty už patříš do rodiny."snažila se zachránit situaci.
"Už jsme skoro tady."prohlásil táta. No, rozhodně to tak nevypadalo. Kolem nás byl jenom les a les a les a les. Jen kdesi ve předu se sem tam něco mihlo, ale to mohlo klidně být nějaké zvíře. Když jsme přijeli blíž bylo jasně vidět, že to cosi je na zvíře moc velké, ale na normální dům taky. Za pár minut les před námi najednou končil. Končil, nebylo to správné slovo, spíše nerozestupoval v obrovskou mýtinu, na jejíž konec nabylo možné dohlédnout. Nejblíže k nám se rozkládal dům, tedy spíše vila. Už zvenčí bylo vidět, že má hodně prostoru. Podle internetu to byla stavba z Barokní doby, která sloužila jako zázemí pro zámeček na jezeře, které je na konci mýtiny. Jezero? Zámeček? Baroko? Dějepis mě nikdy moc nezajímal a to teď mám bydlet v tomhle? No nazdar!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronique Veronique | 15. listopadu 2011 v 19:29 | Reagovat

:) uplně super! škoda že to nepokračuje dál!!...a docela se i těším...ba ty víš co...;)

2 Natali :) Natali :) | 15. listopadu 2011 v 21:31 | Reagovat

Haha, piš piš piš!!! Těším se na další díl :) A je to skvělý!

3 Anne Anne | 16. listopadu 2011 v 21:23 | Reagovat

Už tam budem? Ne... Už tam budem? Ne! To je best :) Will a Riley jsou borci :)

4 Anne Anne | 16. listopadu 2011 v 21:24 | Reagovat

teda Raily...moje chyba ;)

5 Veronique Veronique | 18. listopadu 2011 v 12:58 | Reagovat

YO! Raily je borec!....:D hihihi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama