Moc se omluvám, ale nevím, kdy bude další kapitola.Snad zítra, snad za týden.nápady bych měla,ale čas není.
3.kapitola-2 část
"Tak co líbí?" zeptala se s nadějí v hlase mamka po asi minutě, kdy jsme jen mlčky zíraly na náš dům. Když zjistila, že se od ostatních odpověď asi nedozví, otočila se na mě. Proč si všichni myslí, že když jsem nejstarší vím úplně všechno?
"No, ehm, no vypadá to tu zajímavě, ale jistě víte, že v tak starém dome už bydlelo hodně lidí, no a víte jistě, že tu nikdo z nich neumřel, nebo tak něco? Né že bych věřila na duchy, ale i tak by to bylo děsivé. A určitě bude potřebovat rekonstrukci, tedy né že by na to vypadal, ale víte jistě, že nám nemůže spadnout na hlavu?" zeptala jsem se.
"Rekonstrukcí prošel loni, a kdyby ne určitě by nám nemohl spadnout na hlavu, to je prostě nesmysl. Podle toho, co vím tu bylo pár předchozích majitelů, kterým se tu tak líbilo, že tu i umřeli, Ale není se, čeho dát duchové přece neexistují." prohlásila mamka s úsměvem. Až pozdě si uvědomila, že Victoria patří k těm druhům lidí, kteří se bojí v noci spát, když jim řeknete, že v domě, kde budou bydlet někdo umřel. No a kluci zase patří k tomu druhu lidí, kteří si z toho druhého druhu velice rádi utahují, a ještě jim to přijde vtipné. Jako první se vzpamatoval Will.
"Takže, tady straší? Tedy tady někdo umřel??"zeptal se a zlomyslné jiskřičky v jeho očích nešlo přehlédnout. Naštěstí si jich táta všimnul.
"Opovaž se strašit sestry!"napomenul ho a Will se zklamaně podíval do země.
"Vždyť já jsem na to ani nemyslel. Jsem přece jejich bratr a jako takový bych je měl chránit a ne děsit."prohlásil.
"Tak si běžte vybrat pokoje, ať na vás nezbude ten, ve kterém někdo umřel."prohlásila mamka vesele, ale to už v autě nabyli.
"Hm, a pak kdo se tu bojí, že by mu mohlo strašit v pokoji." zamumlala jsem a následovala jejich příkladu.
Po schodech se vystoupalo do prostorné vstupní haly, ze které se rozbíhaly doprava i doleva dlouhé chodby. Naproti dveřím byla dvě schodiště, která vzájemně tvořila takový kruh. V prostoru mezi schodišti se nacházely dveře, které vedly do obýváku. Na proti dvéřím bylo 5 oken s těžkými černými závěsy. Na ostatních stěnách byla vestavěna obrovská knihovna. Ve středu pak byly tři křesla tři pohovka, které stály na koberci kole stolku. Všechno bylo černé. Na proti jedné z pohovek byla do knihovny zabudovaná televize a u protější stěny stáli dva stoly a na každém byl počítač. Dvě věci byly jasné. Za prvé-tenhle pokoj zařizoval velký pesimista, který miloval černou barvu. A za druhé-ten někdo (ať už to byl kdokoliv) byl z dnešní moderní doby (díky bohu zato, protože nevím, co bych dělala, až bude pršet). Otočila jsem se a vyšla z té ponuré tmavé místnosti připomínající hrobku zpět do haly. Začala jsem stoupat po schodech nahoru. Další znak, že to tu zařizoval pesimista byl ten, že na schodech byl černý koberec. Ach jo. Tohle bude zajímavé. Z poschodí vykoukala Willova hlava
"Je nám líto ségra, ale když jsi dlouho nešla, tak jsme byli nuceni vybrat za tebe, ale neboj, vybrali jsme ti moc hezký pokojíček. Určitě tam někdo umřel, protože ještě nestihli sundat smuteční výzdobu, ale jestli ti to vadí, můžeš se vyspat u mě na podlaze, aby ses náhodou nebála." prohlásil.
"Hahaha. No to je směšné. Už se smíchy za břicho popadám. To jste ale gentlemani, když necháte dámu spát samotnou v tak děsivém pokoji to se musí uznat." řekla jsem kousavě.
"Hm, dalo by se to tak nazvat, ale problém je v tom, že ty nejsi dáma.Tudíš jednáme velmi gentlemansky." Objevila se vedle Willovy hlavy ta Railyho.
"Hahahaha."tak tohle vážně nebylo vtipné. Vystoupala jsem těch posledních pět schodů.
"Jsou to dveře na konci chodby." Poradil mi Raily a sám odpochodoval do svého pokoje. Nutno podotknout, že ten pohled se mnou vážně mále seknul. Tak tohle je už i na mě moc. Ještě by mohli naši sousedé prohlásit, že jsou upíři a byli bychom v hororovém filmu. Celí pokoj, od koberce, přes nábytek až po postel byl černý. A dojem nezlepšila ani postel s nebesy. Stejná okna a stejné závěsy jako v přízemí. Stejně černo černé. Jestli jsem si do teď myslela, že to bude dobry, tak jsem se hodně škaredě pletla. Bude to děs.
Cerny pokoj...tyjo chudak Alexandra. A jak rikala Verca: Raily je borec!!!