Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Prosinec 2011

Omluva

31. prosince 2011 v 17:10 | Hejlynka |  ostatní
Stašně moc se omluvám, ale byla jsem líná a říkala jsem si, že kapitolku napíšu během čekání na púlnoc, ale nečekaná návšťeva skazila moje plány.Móóóóóóóóóóc se vám omlouvám a další kapitolku přidám co nejdříve. Zatím přeji hezký silvestr a šťěastný nový rok.
Hejlynka

Oznámeníčko2

29. prosince 2011 v 20:47 | Hejlynka |  ostatní
Lidičkové, vím, že jsem řekla, že sem přidám další kapitolku, ale teprve teď jsem se vrátila z Prahy a jsem utahaná jako kotě. Pokusím se další kapitolku přidat do silvestra.

Obrázky1

26. prosince 2011 v 18:06 | Hejlynka |  Pro radost

5.Kapitola- bonus-Anna

26. prosince 2011 v 17:45 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Přidávám další kapitolu, ale nevím, kdy bude další. Rozhodně se budu snažit, aby to bylo co nejdříve.
5. Kapitola- Anna
Sedím u televize a poslouchám jak bratr obtelefonává svoje kamarády. Musí být strašné nevidět se se svými kamarády přesně jeden den. Stala se totiž spousta věcí, které jim musí říct a taky se samozřejmě musí domluvit, kdy se zase sejdou. Taky bych chtěla mít takové kamarády, ale třeba budu mít. Má přijet nová rodina a já doufám, že si mezi nimi najdu kamarády. Samozřejmě jsem jich už pár měla, ale ti se mnou moc dlouho nevydrželi.
"Mohla byste mi prosím předat Kristiána?" a já myslela, že telefon vždycky bere ten trouba.
"Potřebuju s ním mluvit." odpověděl bratr na otázku příkře.
"Proč bych se ti měl představovat? Proboha!" vykřikl podrážděně. Ať už je na druhé straně kdokoliv, mám ho už teď ráda. Takhle dobře bráchu neumím vytočit ani já a to se tak snažím. Doufám, že to bude holka, protože pak bych měla spojence proti bratrovi.
"Tak hele ty Barbie, okamžitě…" vykřikl do telefonu, ale osoba na druhé straně položila. S tou se musím skamarádit. Na bráchu byl komický pohled. Přecházel po pokoji, v obličeji rudý vzteky, ruce zatnuté do pěstí a nahlas oddechoval.
"Copak tě tak rozzlobilo, bráško?" nasadila jsem přihlouplý výraz. Už se nadechoval k odpovědi, když zazvonil telefon.
"Vem to." zavrčel. Poslušně jsem šla zvednout telefon a cestou si říkala, jaký je můj bratr srab. Určitě se bojí, že volá ta osoba, která ho tak hezky setřela.
"Prosím, Raienovy." ohlásila jsem do sluchátka.
"Hm, no nazdar. Předej my prosím tě bratra barbie."zazněl ze sluchátka hlas Kristiána.
"Není tu." No co? Za pokus nic nedám.
"Ha, ha. Vím, že je doma. Před chvílí sem volal. Dej mi ho." odpověděl.
"Už jsem ti řekla, že tu není!" začala jsem se bavit. Tohle je telefon rodičů a bratr má mobil, tak ať mu zavolá na něj.
"Jestli mi ho okamžitě nepředáš…" vyhrožoval.
"Měj se a nezapomeň jít zpátky na pole." Přerušila jsem ho a zavěsila. Tímhle jsem ho vždycky naštvala nejvíc, protože jsem si pro něj vymyslela přezdívku strašák. No, někdy se jako strašák do zelí vážně oblíkal.
"Kdo to byl?" zeptal se bratr.
"Jedna tvoje frajerka, cos ji odkopl." zalhala jsem. Takhle to pokračovalo zbytek prázdnin. Záhadné slečně se podařilo bratra vytočit tak, že vyhodil z okna svůj mobil a ten dopadl přímo do sudu s vodou. Kromě toho byly prázdniny celkem nuda, jako obvykle. Zjistila jsem, že se čím dál tím víc těším do školy. Konečně! První den školy. Už se těším na to, až poznám ty nové spolužáky. Během posledního telefonátu získalo neznámé děvče jméno. Jmenuje se Alexandra Devrilová a bude to jedna z našich nových spolužáků. Bratr se mnou celou cestu autem do školy nepromluvil. Asi se ještě zlobí, kvůli tomu, že jsem se mu smála, když vysvětloval rodičům, jak se jeho mobil dostal do sudu s vodou. Táta nás vysadil před školou a popřál nám hezký den. Nezbývalo, než čekat. Já jsem čekala na nové spolužáky a Daniel na Strašáka. Za pět minut tu byli. Evidentně museli jet dvěma auty, protože Sirínu jsem tu ještě neviděla. Z auta vystoupil Kristián, který se hned vydal k mému bratrovi. Jako další vystoupil kluk, s rozčepýřenými černými vlasy a modrýma očima. V závěsu za ním vystoupila dívka. Bylo na nich poznat, že jsou sourozenci, protože ta holka měla stejně černé vlasy. Oči sice měla v jakémsi nepojmenovatelném odstínu modré, ale k ní se skvěle hodily. Teď se nervózně rozhlíželi po parkovišti, očividně nesví z pozornosti, které se jim dostávalo. Rozhodla jsem se je ušetřit dalšího trápení a vydala se k nim. Děvče si mně okamžitě všimlo, zatímco chlapec si mou přítomnost uvědomil teprve ve chvíli, kdy jsem promluvila.
"Ahoj já se jmenuji Anna. Nechtěli byste provést po škole?" zeptala jsem se přátelsky a snažila se nerozesmát. Ten kluk totiž při zvuku mého hlasu doslova nadskočil a díval se na mě, jako bych vyrostla ze země.
"Moc rádi. Já jsem Alexandra a tohle je můj bratr Raily. Naši další sourozenci dorazí, až za chvíli a jmenují se Victoria, Lukáš a Will." ujala se slova černovláska. Tak tohle je ta Alexandra, co mého bratra přiváděl k šílenství.
"Jo, tak to musíš mít hrozný. Já mám jen jednoho bratra, a ten mi bohatě stačí." Kývla jsem hlavou v bratrově směru. Alexandra se na něj otočila a nepřítomně přikývla hlavou.
"Jmenuje se Daniel. Můžeme vyrazit?" přestavila jsem se i za bratra. Kývli na souhlas a tak jsme se vydali ke škole. S Alexandrou se z nás staly nejlepší kamarádky. Škola se po jejich příchodu rozdělila na dvě části. Na tu co byla za námi a nezáleželo jí na tom, jestli jsme hezcí, nebo ošklivý, hlavně když jsme fajn a na tu co vedli Daniel a Dajána, která se soustředila hlavně na pomlouvání ostatních lidí. Školní rok začal velice dobře a určitě bude hodně zajímavý, pomyslela jsem si s úsměvem.

obrázek2

26. prosince 2011 v 15:00 | Hejlynka |  Pro radost

Oznámeíčko1

25. prosince 2011 v 17:07 | Hejlynka |  ostatní
Doufala jsem, že další kapitolu budu moct přidat už dnes, ale máma mi oznámila, že jedeme k babičce a proto bude další kapitolka až v úterý.Jinak doufám, že jste dostali všechno co jste si přály a přeji vám krásné prožití vánočních svátků.
Hejlynka

obrázek

25. prosince 2011 v 15:00 | Hejlynka |  Pro radost
Obrázek pro radost

Veselé Vánoce

24. prosince 2011 v 15:00 | Hejlynka |  ostatní
Přeji veselé Vánoce a hodně dárečků.

Oznámeníčko1

22. prosince 2011 v 22:35 | Hejlynka |  ostatní
Ahojky, jen jsem chtěla oznámit, že do vánoc už asi nic nepřidám, takže vám už dopředu přeju štěstné a veselé vánoce a hodně dárků. A když mi tu občas necháte nějaký komentář, nebude to vadit, ráda bych věděla, jestli to někdo čte, nebo si píšu jen sama prosebe...Zamračený

5.Kapitola- část 2

20. prosince 2011 v 21:10 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Někteří lidé jsou tolik slušní, že poznají, když se někomu nelíbí byt středem pozornosti, ale tihle to určitě nepochopili, protože na nás zírali, jako bychom spadli z Marsu. Kdyby se aspoň měli k tomu, aby se nám představili, ale takhle pro nás jsou zatím jen: Ta co zírala od parkoviště, Ten co zíral z okna, nebo Tan učitel, který na nás koukal z okna s otevřenou pusou. Konečně někoho napadlo, že by se mohl jít představit. Od školy k nám šla holka. Kdyby tu ještě byl, zeptala bych se Kristiána (Moje přezdívka pro něj zní: Krysařík), kdo to je, ale on se vypařil hned po příjezdu a proto to nešlo. Holka, která k nám mířila, byla asi stejně vysoká, jako já (což znamená trpaslík (asi 160cm)) měla světle hnědé vlasy po lopatky, které se jí vlnily kolem přátelského obličeje se světle hnědýma, skoro až žlutýma očima.
"Ahoj já se jmenuji Anna. Nechtěli byste provést po škole?"zeptala se přátelsky.
"Moc rádi. Já jsem Alexandra a tohle je můj bratr Raily. Naši další sourozenci dorazí, až za chvíli a jmenují se Victoria, Lukáš a Will." odpověděla jsem s úsměvem.
"Jo, tak to musíš mít hrozný. Já mám jen jednoho bratra, a ten mi bohatě stačí." Řekla a pohodila hlavou k lavičkám. Stál tam kluk s tmavě hnědými dlouhými vlasy a modrýma očima. Jeden by řekl, že dlouhé vlasy už vyšly z módy, ale na něm vypadaly celkem dobře. Vedle něj stál ten zrádce Kristián a snažil se upoutat jeho pozornost. Pak jsem si vzpomněla, že podle Siríny má Kristián jen jednoho kamaráda a ten k nám vol o prázdninách. Čirou náhodou jsem to byla já, kdo to zvedl, a pohádala jsem se s někým, koho vůbec neznám, ale padla tam spousta nehezkých slov a Kristián už určit stihl kamaráda upozornit, kdo že je ta fůrie, se kterou se pohádal o prázdninách.
"Jmenuje se Daniel. Můžeme vyrazit?" zeptala se Anna a já přikývla. Společně jsme se vydali ke škole. Během prvního dne ve škole jsem se seznámila se spoustou skvělých lidí, ale i s naprostými idyoty. Například jsem se stihla pohádat (zase) s Danielem. Mezi ta skvělé lidi patřila Katka a Anna (Seki). Jediná dvojice, kterou jsem si nedokázala pořádně přiřadit byla dvojčata Katrína a Katarína. Zdánlivě stejná jména, ale jim to evidentně nevadilo. Těm dvěma stačilo být spolu. S nikým, se nebavily, nikoho nepotřebovaly. Katrína byla pořád skloněná nad sešitem a něco do něj usilovně čmárala, zatímco Katarína měla v popisu práce vrhat nepřátelské pohledy na všechny strany. Ty dvě byly jediné, které otevřeně neprojevily svůj názor na současnou situaci a nepřidaly se k žádné skupině. Škola se totiž rozdělila na dva tábory. Tábor jedna- normální lidé, kteří mají v hlavě víc než seno a slámu a Tábor dvě- lidé posedlí krásou a nafoukaností. Kam patřili, nebo je spíš vedli Kristián a Daniel. Seki byla se mnou a normálními lidmi, což mně velmi těšilo. Staly se z nás nejlepší kamarádky a společně jsme vedli odpor proti Vymývačům mozku (druhý tábor). Tenhle školní rok bude hodně zajímavý.