Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

4.Kapitola- bonus-1.část

14. prosince 2011 v 21:00 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Dávám slibovaný bonu.Není to nic moc, protže z pohledu kluka psát neumím a ani si to nedokážu představit, ale snad to za něco stojí.
4. Kapitola (bonus)-Kristián
"Zlatíčko? Kdepak jsi, Kristiáne?!" ach jo. A je po klidu. Mám svoji mamku moc rád, ale zlatíčko mi fakt říkat nemusí. Dokud mi bylo 6, tak jsem to toleroval, ale teď už je to víc, než trapný. Když mi takhle říká, působí to, jako by volala na malého kluka, a ne na někoho, komu je už 16.
"No tak Kristiáne. Za půl hodiny jsou tady a ty mi musíš pomoct. A koukej se troch upravit, ať nevypadáš, jako vagabund." Takhle dokáže komandovat jen ženská.
"Už jde mami!"
"No to je dost, že ses uráčil přijít."lituju všechny lidi, co mají mladší sestru. Přesněji řečeno mladší, zatraceně otravnou zvídavou sestru.
"Na co se prosímtě maluješ?" uznávám, že to není zrovna chytré prohlášení, ale co jiného z vás vypadne, když vám všichni popohání, že je moc práce a vaše mladší dvojče sedí v kuchyni u stolu se zrcátkem a maluje si oči.
"No a co na tom, že chci být hezká. Mají čtyři děti. Přece aspoň jeden musí být kluk." Ach jo, holka.
"Dětí mají pět a kluci jsou z nich tři, ale to malování je úplně zbytečné. Hezká jsi i bez ničeho a jen si jimi kazíš pleť." V tomhle musím s mamkou souhlasit, ale z toho důvodu, že se z těch malovánek strašně práší. Sice nejsem alergik, ale kvůli tomuhle se ním asi stanu.
O hodinu později
"Nevíte, jestli se už někdy stalo, aby se někdo ztratil ve vlastním domě?" Zrovna jsem procházel chodbou vedoucí ke kuchyni, když jsem zaslechl tuto otázku. Přede mnou na chodbě stáli kluk a holka přibližně v mém věku. Holka měla kudrnaté zrzavohnědé vlasy po lopatky a měřila jen něco málo přes 150 cm. Stála ke mně zády, takže jsem nemohl posoudit, jaké má oči, ale musela být hodně naštvaná. Ruce podél těla měla zatnuté do pěstiček a byla otočená směrem k chlapci, který se před jejím pohledem mírně přikrčil, když měřil o hlavu více, než ona. Kluk měřil něco kolem metru osmdesát a kole obličeje měl střapaté světle hnědé vlasy. Teď se krčil před svojí, o hlavu menší sestrou krčil, jako by mohl za to, že se tu ocitli.
"Ehm, ehm." No co? Nějak jsem na sebe upozornit musel.
"Kampak máte namířeno?" při zvuku mého hlasu oba nadskočili.
"No, víš momentálně nikam, protože jsme se tu ztratili a nevíme kudy dál." Vyhrkla bez okolků zrzka.
"No, na zas tak úpl…" začal kluk, ale ona ho přerušila.
"Má pravdu. Ve skutečnosti se tu totiž ztratil on a ne já. Nemohl bys nás zavést do kuchyně? Mimochodem, jmenuju se Victoria." setřela ho bez okolků.
"A tohle je můj bratr Will." představila mladíka, který se k tomu zřejmě neměl. Ani jsem se mu nedivil. Kdyby mě takhle ztrapnila moje sestra, asi bych se hanbou propadl. Konec konců kluci mají mnohem lepší orientační smysl a spoléhá se na ně. Tedy alespoň v tomto ohledu. Jak se ukázalo Victoria byla velice milá osůbka, která nevydržela být chvíli zticha Asi mě bude bolet hlava ještě dlouho po tom, co se dostanu z dosahu jejího hlasu. Nakonec se mi to však povedlo za relativně krátkou dobu, za což jsem byl vděčný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama