Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

4.Kapitola- bonus-2.část

14. prosince 2011 v 21:00 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Snažil jsem se od kuchyně dostat co nejdále, ale když jsem odbočil do třetí chodby uslyšel jsem hlasy.
"My se tu vážně ztratili."
"Já jsem vám říkala, že máme zavolat našim, aby si pro nás radši přišli."
"Kušuj ségra." zaznělo dvojhlasně. Tak tohle bylo i na mě moc. Dvě stejné náhody v jeden den.
"Snad jste se taky neztratili."pronesl jsem otráveně. Na proti mně stáli dva kluci a jedna holka. Všichni tři byli tmavovlasí a ti dva kluci měli hnědočerné oči, ale ta holka měla oči jedovatě modré. Ta barva byla hodně nepřirozená.
"Ehm… Ahoj?" to si ze mě snad děláte srandu.
"Hm, nazdar."
"No, ehm já se jmenuji Alexandra, a tohle jsou mí dva sourozenci, Raily a Lukáš."
"A jek se jmenuješ ty?"
"Víš, my bychom se potřebovali dostat do kuchyně, nemohl bys nám pomoct?"jakou čeká odpověď na tuhle hloupou otázku?
"Takže jsem řekl správně, když jsem řekl, že jste se ztratili, co?"co mi na to asi řekne.
"No, to úplně ne, ale…" ale ano.
"No, tak to zas až tak moji pomoc nepotřebujete, že?"
"Potřebujeme, ale…"
"Takže jste se ztratili, protože jinak byste moji pomoc nepotřebovali."
"Ne, neztra…"
"Ale ztratili." Na očích jsem ií viděl, že teď už je hodně dopálená.
"NECH MĚ LASKAVĚ DOMLUVIT TY NEZDVOŘÁKU!" kdyby se naučila rozbíjet hlasem skleničku, bylo by to působivější.
"Já tě tady slušně pro…."
"Právě jsi na mě ječela. To není slušná prosba." No co, Mám pravdu.
"TY JEDEN NEZDVOŘILEJ PITOMČE…." Co je moc, to je moc.
"Slušná výška. No, tak se tady měj, Siréno." Přerušil jsem její jekot a vydal se chodbou pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronique Veronique | 15. prosince 2011 v 20:29 | Reagovat

Velice zajímavý číst něco ze dvou úhlů pohledu..!! :))

2 Anne Anne | 3. ledna 2012 v 14:25 | Reagovat

...nemam ho rada!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama