Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

5.Kapitola- bonus-Anna

26. prosince 2011 v 17:45 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Přidávám další kapitolu, ale nevím, kdy bude další. Rozhodně se budu snažit, aby to bylo co nejdříve.
5. Kapitola- Anna
Sedím u televize a poslouchám jak bratr obtelefonává svoje kamarády. Musí být strašné nevidět se se svými kamarády přesně jeden den. Stala se totiž spousta věcí, které jim musí říct a taky se samozřejmě musí domluvit, kdy se zase sejdou. Taky bych chtěla mít takové kamarády, ale třeba budu mít. Má přijet nová rodina a já doufám, že si mezi nimi najdu kamarády. Samozřejmě jsem jich už pár měla, ale ti se mnou moc dlouho nevydrželi.
"Mohla byste mi prosím předat Kristiána?" a já myslela, že telefon vždycky bere ten trouba.
"Potřebuju s ním mluvit." odpověděl bratr na otázku příkře.
"Proč bych se ti měl představovat? Proboha!" vykřikl podrážděně. Ať už je na druhé straně kdokoliv, mám ho už teď ráda. Takhle dobře bráchu neumím vytočit ani já a to se tak snažím. Doufám, že to bude holka, protože pak bych měla spojence proti bratrovi.
"Tak hele ty Barbie, okamžitě…" vykřikl do telefonu, ale osoba na druhé straně položila. S tou se musím skamarádit. Na bráchu byl komický pohled. Přecházel po pokoji, v obličeji rudý vzteky, ruce zatnuté do pěstí a nahlas oddechoval.
"Copak tě tak rozzlobilo, bráško?" nasadila jsem přihlouplý výraz. Už se nadechoval k odpovědi, když zazvonil telefon.
"Vem to." zavrčel. Poslušně jsem šla zvednout telefon a cestou si říkala, jaký je můj bratr srab. Určitě se bojí, že volá ta osoba, která ho tak hezky setřela.
"Prosím, Raienovy." ohlásila jsem do sluchátka.
"Hm, no nazdar. Předej my prosím tě bratra barbie."zazněl ze sluchátka hlas Kristiána.
"Není tu." No co? Za pokus nic nedám.
"Ha, ha. Vím, že je doma. Před chvílí sem volal. Dej mi ho." odpověděl.
"Už jsem ti řekla, že tu není!" začala jsem se bavit. Tohle je telefon rodičů a bratr má mobil, tak ať mu zavolá na něj.
"Jestli mi ho okamžitě nepředáš…" vyhrožoval.
"Měj se a nezapomeň jít zpátky na pole." Přerušila jsem ho a zavěsila. Tímhle jsem ho vždycky naštvala nejvíc, protože jsem si pro něj vymyslela přezdívku strašák. No, někdy se jako strašák do zelí vážně oblíkal.
"Kdo to byl?" zeptal se bratr.
"Jedna tvoje frajerka, cos ji odkopl." zalhala jsem. Takhle to pokračovalo zbytek prázdnin. Záhadné slečně se podařilo bratra vytočit tak, že vyhodil z okna svůj mobil a ten dopadl přímo do sudu s vodou. Kromě toho byly prázdniny celkem nuda, jako obvykle. Zjistila jsem, že se čím dál tím víc těším do školy. Konečně! První den školy. Už se těším na to, až poznám ty nové spolužáky. Během posledního telefonátu získalo neznámé děvče jméno. Jmenuje se Alexandra Devrilová a bude to jedna z našich nových spolužáků. Bratr se mnou celou cestu autem do školy nepromluvil. Asi se ještě zlobí, kvůli tomu, že jsem se mu smála, když vysvětloval rodičům, jak se jeho mobil dostal do sudu s vodou. Táta nás vysadil před školou a popřál nám hezký den. Nezbývalo, než čekat. Já jsem čekala na nové spolužáky a Daniel na Strašáka. Za pět minut tu byli. Evidentně museli jet dvěma auty, protože Sirínu jsem tu ještě neviděla. Z auta vystoupil Kristián, který se hned vydal k mému bratrovi. Jako další vystoupil kluk, s rozčepýřenými černými vlasy a modrýma očima. V závěsu za ním vystoupila dívka. Bylo na nich poznat, že jsou sourozenci, protože ta holka měla stejně černé vlasy. Oči sice měla v jakémsi nepojmenovatelném odstínu modré, ale k ní se skvěle hodily. Teď se nervózně rozhlíželi po parkovišti, očividně nesví z pozornosti, které se jim dostávalo. Rozhodla jsem se je ušetřit dalšího trápení a vydala se k nim. Děvče si mně okamžitě všimlo, zatímco chlapec si mou přítomnost uvědomil teprve ve chvíli, kdy jsem promluvila.
"Ahoj já se jmenuji Anna. Nechtěli byste provést po škole?" zeptala jsem se přátelsky a snažila se nerozesmát. Ten kluk totiž při zvuku mého hlasu doslova nadskočil a díval se na mě, jako bych vyrostla ze země.
"Moc rádi. Já jsem Alexandra a tohle je můj bratr Raily. Naši další sourozenci dorazí, až za chvíli a jmenují se Victoria, Lukáš a Will." ujala se slova černovláska. Tak tohle je ta Alexandra, co mého bratra přiváděl k šílenství.
"Jo, tak to musíš mít hrozný. Já mám jen jednoho bratra, a ten mi bohatě stačí." Kývla jsem hlavou v bratrově směru. Alexandra se na něj otočila a nepřítomně přikývla hlavou.
"Jmenuje se Daniel. Můžeme vyrazit?" přestavila jsem se i za bratra. Kývli na souhlas a tak jsme se vydali ke škole. S Alexandrou se z nás staly nejlepší kamarádky. Škola se po jejich příchodu rozdělila na dvě části. Na tu co byla za námi a nezáleželo jí na tom, jestli jsme hezcí, nebo ošklivý, hlavně když jsme fajn a na tu co vedli Daniel a Dajána, která se soustředila hlavně na pomlouvání ostatních lidí. Školní rok začal velice dobře a určitě bude hodně zajímavý, pomyslela jsem si s úsměvem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronique Veronique | 26. prosince 2011 v 18:23 | Reagovat

super!...těším se. co bude dál!..:))

2 Anne Anne | 3. ledna 2012 v 14:39 | Reagovat

mam bratra haj*la...:)

3 Natali :) Natali :) | 7. ledna 2012 v 21:19 | Reagovat

[2]: To já zas sestru-blbku :DD

To je super nápad, takhle to napsat, že to vypráví Seki :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama