Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

5.Kapitola- část 1

20. prosince 2011 v 21:10 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
přidávám další kapitolu a doufám, že se bude líbytMrkající
5. Kapitola-Škola, úhlavní nepřítel a nejlepší kamarádky
Crrrrrrrrrrrrrr!
Kdo propána Jána vymyslel budík?! Horší vynález snad neexistuje. No uznejte. V klidu si spíte a možná se vám jednou za uherský rok zdá i nějaký ten sen, ale hned vás z něj vytrhne nějaký otravný zvuk. Budík by se vypnul a spalo by se dál, ale to by tu nesměla být moje mamka.
"Vstávat. Přece nechceš přijít hned první den pozdě do školy! Kristián se Sirínou už jsou nachystaní a snídají, zatím co vy si ještě klidně spíte. Honem!" s těmito slovy vypochodovala z pokoje. Nesnáším první září! Proč se musí do školy vstávat takhle brzo? S chmurnými myšlenkami a spoustou nadávek jsem se převlékla a vydala se na snídani. Překvapivě už všichni seděli u stolu. Překvapivě proto, že obvykle vstává nejpozději Will. Ten dnes už ale seděl u stolu a snídal. Po zhlédnutí mého nakvašeného výrazu si všichni odpustili poznámky o tom, že vstávám poslední. Všichni, až na jednoho.
"Sestřičko, ty ale dnes vypadáš naštvaně." prohlásil s úsměvem.
"Snad ses špatně nevyspinkala? Vždyť jsi spala nejdéle ze všech." provokoval dál.
"Uhodls. A víš proč?" zeptala jsem se.
"Protože jsi měla špatné sny?"zeptal se.
"Ne. To protože celou noc chrápeš, jako motorová pila." nafoukl se.
"No dovol!" ohradil se dotčeně.
"No to teda nedovolím, protože je to pravda." Otočil se zpět ke svému talíři a dál to jestli chrápe, nebo ne nerozebíral. Říkala jsem pravdu, tedy skoro pravdu. Probudil mě sen, ve kterém jsem byla ve tmě, a kolem mě se motalo asi dvanáct párů různých očí a něco mumlali, nicméně hned jek jsem se probudila jsem uslyšela jeho chrápání, takže to vyjde skoro na stejno.
"Jak se těšíte do školy?" tak takovouhle otázku můžou položit jen rodiče.
"Ne!"zaznělo sedmi hlasně. Mamka odešla od stolu a pod imaginární fousy si brblala něco o "měly by být vděční" a " dříve to tak nebylo".
"Mládeži měly byste vyrazit, nebo vážně přijdete pozdě."prohlásil taťka. Jestli mi tuhle větu dneska ještě někdo řekne, tak se nedožije zítřka, a to proto, že ho zabiju.(a tentokrát to myslím vážně!)Ale, kdybyste žili s mím otcem, tak byste se naučili, že rodičům se neodmlouvá a tak nám bývalo zabrblat jen "samozřejmě", nebo "máš pravdu tati", nasednout do auta a vyrazit ke škole. Něco co jsem vám ještě nařekla a z čeho se bude bavit celá škola je to, že musíme mít řidiče, který nás odveze autem přímo před školu. Všichni ostatní školáci buď chodí pěšky, nebo jezdí autobusem, ale poblíž našeho domu není žádná zastávka a tak nám nezbývá nic jiného. No budiž, auto by se dalo vydržet, ale jenom jedno, ne dvě. To už bych radši chodila pěšky. Tento problém byl strůjcem dvouhodinové hádky mezi mnou Railym a rodiči. My dva jsme argumentovali tím, že jestli to udělá, tak rozhodně nehrozí, že si najdeme přátele, nebo že aspoň zapadneme. Rodiče argumentovali tím, že další možnost by byla leda chodit pěšky a vstávat v 4:45. Radši budu před celou školou za nafoukanou princezničku, než vstávat v takovouhle nekřesťanskou dobu. Usmlouvali jsme to aspoň na to, že domů můžeme po škole chodit samy. Díky bohu! Jo tak to jsem si mohla myslet, do té doby, než mamka oznámila, že já a Raily pojedeme autem s Kristiánem a zbytek se Sirínou. Proč zrovna já? Na to jsem se v duchu ptala celou dvaceti minutovou cestu do školy. Jediný, kdo se asi cítil hůř, než já byl Raily potom jen samotný Kristián. Raily a Kristián se doslova nenáviděli. Ne, ti dva nemohli ani být společně v jedné místnosti a teď mají jet dokonce v jednom autě? Naštěstí s námi jel i táta, jinak si myslím, že by se do sebe klidně pustili. Upřímně doufám, že až se nudu učit řídit budu dodržovat pravidla silničního provozu a nebudu jako táta, který povolenou rychlost musel překročit a o dost. Díky tomu nám patnácti minutová cesta trvala jen pět minut. Což znamená, že na ostatní budeme muset počkat tzn. že dáme novým spolužákům více času na okukování, což se mé osobě vůbec, ale vůbec nelíbí. Jenže námitky mé osoby jsou všem jedno. Před školou nás taťka vysadil a jel do práce. No, stejně dostane od mamky vynadáno, protože jel tak rychle. S mamkou se celkem sranda, ale když jde o dodržování předpisů na silnici nedá se s ní mluvit. Upřímně, nechápu lidi, co mají rádi pozornost. Hned se na nás otočili snad všichni studenti místní střední.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama