Někteří lidé jsou tolik slušní, že poznají, když se někomu nelíbí byt středem pozornosti, ale tihle to určitě nepochopili, protože na nás zírali, jako bychom spadli z Marsu. Kdyby se aspoň měli k tomu, aby se nám představili, ale takhle pro nás jsou zatím jen: Ta co zírala od parkoviště, Ten co zíral z okna, nebo Tan učitel, který na nás koukal z okna s otevřenou pusou. Konečně někoho napadlo, že by se mohl jít představit. Od školy k nám šla holka. Kdyby tu ještě byl, zeptala bych se Kristiána (Moje přezdívka pro něj zní: Krysařík), kdo to je, ale on se vypařil hned po příjezdu a proto to nešlo. Holka, která k nám mířila, byla asi stejně vysoká, jako já (což znamená trpaslík (asi 160cm)) měla světle hnědé vlasy po lopatky, které se jí vlnily kolem přátelského obličeje se světle hnědýma, skoro až žlutýma očima.
"Ahoj já se jmenuji Anna. Nechtěli byste provést po škole?"zeptala se přátelsky.
"Moc rádi. Já jsem Alexandra a tohle je můj bratr Raily. Naši další sourozenci dorazí, až za chvíli a jmenují se Victoria, Lukáš a Will." odpověděla jsem s úsměvem.
"Jo, tak to musíš mít hrozný. Já mám jen jednoho bratra, a ten mi bohatě stačí." Řekla a pohodila hlavou k lavičkám. Stál tam kluk s tmavě hnědými dlouhými vlasy a modrýma očima. Jeden by řekl, že dlouhé vlasy už vyšly z módy, ale na něm vypadaly celkem dobře. Vedle něj stál ten zrádce Kristián a snažil se upoutat jeho pozornost. Pak jsem si vzpomněla, že podle Siríny má Kristián jen jednoho kamaráda a ten k nám vol o prázdninách. Čirou náhodou jsem to byla já, kdo to zvedl, a pohádala jsem se s někým, koho vůbec neznám, ale padla tam spousta nehezkých slov a Kristián už určit stihl kamaráda upozornit, kdo že je ta fůrie, se kterou se pohádal o prázdninách.
"Jmenuje se Daniel. Můžeme vyrazit?" zeptala se Anna a já přikývla. Společně jsme se vydali ke škole. Během prvního dne ve škole jsem se seznámila se spoustou skvělých lidí, ale i s naprostými idyoty. Například jsem se stihla pohádat (zase) s Danielem. Mezi ta skvělé lidi patřila Katka a Anna (Seki). Jediná dvojice, kterou jsem si nedokázala pořádně přiřadit byla dvojčata Katrína a Katarína. Zdánlivě stejná jména, ale jim to evidentně nevadilo. Těm dvěma stačilo být spolu. S nikým, se nebavily, nikoho nepotřebovaly. Katrína byla pořád skloněná nad sešitem a něco do něj usilovně čmárala, zatímco Katarína měla v popisu práce vrhat nepřátelské pohledy na všechny strany. Ty dvě byly jediné, které otevřeně neprojevily svůj názor na současnou situaci a nepřidaly se k žádné skupině. Škola se totiž rozdělila na dva tábory. Tábor jedna- normální lidé, kteří mají v hlavě víc než seno a slámu a Tábor dvě- lidé posedlí krásou a nafoukaností. Kam patřili, nebo je spíš vedli Kristián a Daniel. Seki byla se mnou a normálními lidmi, což mně velmi těšilo. Staly se z nás nejlepší kamarádky a společně jsme vedli odpor proti Vymývačům mozku (druhý tábor). Tenhle školní rok bude hodně zajímavý.
Promin ze jsem ti krivdila...nakonec jsi me udelala hodnou. Diky :)