close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Leden 2012

8. Kapitola

14. ledna 2012 v 20:00 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
8. Kapitola-Nevítaný host-Anna
Vánoce byly úplně super! Konečně jsem je trávila s opravdovými kamarádkami a to bylo něco, v co jsem už nedoufala. Jediné, co mě mrzalo byly velmi časté spory s bratrem. Bavit jsme se spolu dokázali, ale jakmile jsem začala na téma "moje kamarádky" bylo zle. Bratr se dokázal tvářit normálně, když jsem mluvila o Katrině, ale když jsem začala mluvit o Alex byl protivný a nakonec to vždy skončilo hádkou. Ti dva se prostě nesnášeli už od prvního pohledu. Tedy spíš poslechu. Zkrátka se nesnášeli od té doby, co Alex Daniela seřvala. Jinak se to prostě říct nedá. Pravda je, že ještě nikdo (dokonce ani já) bráchu takhle neseřval. Ale Alex taky nabyla žádný andílek. Kdykoliv mohla bráchu ztrapnit, tak to udělala a s úsměvem. Nejvtipnější bylo asi to jak mu v jídelně nastavila nohu a on upadl a hlavu zabořil do svého oběda a jelikož jsme měli buchtičky se šodó a naše kuchařka má asi ráda růžovou, měl potom celý obličej od růžového krému. Tomuhle pohledu se prostě nedalo nezasmát a já se směju, i když si na to jen vzpomenu. Zatím se mi dařilo vyhýbat se doučování a Railym, Protože jsme si nějak nesedli. Alex tvrdí, že je fajn a Katrina vždycky náhle zpozorní, když o něm někdo začne mluvit (Alex si myslí, že je do něj zamilovaná a já si to upřímně myslím taky), ale já se s ním prostě nejsem schopná shodnout. Kdyby aspoň neustále nevymýšlel nějaké vtípky na mou osobu, tak bych ho snad mohla začít snášet, ale do té doby ne. Na vánoční prázdniny jedou Rodiče na služební cestu a proto budeme u Alex doma. Bohužel oba. Jediná útěcha je to, že brácha tam bude mít Krysaříka (ta přezdívka se mi líbí čím dál víc), ale ten zas bude otravovat mě. Já jsem se ho už naučila ignorovat (skoro), tady až na výjimečné případy (poslední dobou mám pocit, že mi to jde čím dál tím míň a jen se děsím jedné věci). Alex si za mě pořád utahuje, že jsem do něj určitě zamilovaná (toho se děsím nejvíc), ale mě se daří z tohohle tématu vždycky hravě přehodit na opačnou kolej. Alex si většinou nechtěně nadběhne, když řekne "Co se škádlívá, rádo se mívá" protože já pak mohu říct, že to by se s mím bratrem museli v budoucnu asi přímo sežrat láskou (spíš mám strach, že se navzájem pozabíjí a nebudou k tomu potřebovat tu lásku). Je pak na mě naštvaná (asi celých 45 vteřin) a snaží se nemluvit se mnou (to jí vydrží ještě méně, obvykle tak 10 sekund). Vánoc se děsím i z jiného důvodu, než že ztratím bratra (né, že by mi to moc vadilo), ale spíše proto, že budu muset jít doučovat Railyho, když už budeme u nich a jestli pronese jeden vtip na moji osobu asi ho už vážně zabiju. Alex mi za to možná poděkuje, ale Katrina asi ne (jsem si naprosto jistá, že do něj je zamilovaná). Momentálně sedíme ve třídě a čekáme, než nám učitel začne vykládat na vánoční prázdniny (stejně je to na nic) a pak nám dovolí rozdat si dárky. Těším se, když vím co dostanu. Tedy skoro. Nevím, kdo mi má dávat dárek, protože si mě vylosoval. No, doufám, že to bude něco normálního. Alex jsem celé ráno skoro nevnímala, protože mluvila o Railym. Poslouchala jsem ji, ale šlo to jedním uchem tam a druhým ven. Všechno, co se týče Railyho mě vůbec, ale vůbec nezajímá. Konečně učitel domluvil svůj proslov a mohly se rozdávat dárky. Dostala jsem dvě knížky (Alex a Katrina) a ještě jeden mnohem menší a v něm na mě čekalo překvapení. Byl to přívěsek dráčka na stříbrném řetízku. Byl prostě dokonalý, jen by mě zajímalo, kdo mi ho mohl dát. Přestala jsem to řešit a radši se podívala, co dostala Alex. Kromě dvou knížek (ode mě a Katriny) tam byly dva přívěsky. Jeden s bílou tlapkou a černém kruhu druhý byl keltský vzor. Ten druhý mi připadal hodně povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem ho už viděla. Až, když jsem uviděl bratrův rozzuřený výraz vzpomněla jsem si. Viděla jsem ho v knize vlkodlačích legend a najednou jsem si byla naprosto jistá, že je to ten stejný. Moji rodič e a my (byli jsme hodně malí) jsme se kdysi dostali do divného světa tam se seznámili s nadpřirozenými bytostmi (pomohly jsme jim), se kterými jsme se stali přáteli (rodiče ano, ale mi dva ne). Tenhle přívěsek měla podle legendy nosit úplně první vlkodlačí královna. O pár let později, než legenda vznikla byla zabita, přívěsek ztracen a říše rozvrácena. Při naší výpravě Někam Jinam se nám jej podařilo najít. Legenda říká, že jej bude nosit sjednotitel vlkodlačí říše. A právě tenhle přívěšek teď ležel na stole přímo před Alex. Abyste mi rozuměli, vlkodlaci si mohly sami vybrat, komu ten přívěšek dají a na koho tak přenesou 800 000 let starou legendu. Ale, proč právě Alex?! Ona je nevinný člověk, který s jejich světem nemá vůbec co dělat! Proč si nemohli vybrat nějakého člověka z jejich světa, který by aspoň věděl jek to s tou legendou vlastně je a jak přesně zní, ale ona o ní nikdy ani neslyšela! Všechno se jí bude muset vysvětlovat a kdoví, jestli se pak prostě nevyděsí, nevezme nohy na ramena a nebude s námi už chtít nic mít? Anebo se toho naopak ujmě a pak je tu velké riziko, že ji můžou zabýt! Ano, slyšíte správně, ZABÝT! Stačilo se mi podívat pořádně z okna za Danielem a uviděla jsem viníka. Na stromě rostoucím vedle školy jsem uviděla se mihnout bílé vlasy. Simon.
Vymluvila jsem se holkám, že na oběd nepůjdu a vydala se na parkoviště. U laviček stál můj bratr a za ním viník mého vzteku a celé téhle situace. Bělovlasý, modrooký vlkodlak. Jmenoval se Simon a byl to rádce současné královny vlkodlaků, která se ukrývala v azylu. Právě on nás tenkrát dostal do jejich světa a tím nás prakticky donutil jim pomoct. Vypadal jako někdo, komu není víc, než mě, ale ve skutečnosti mu bylo 574 let! Zrovna se s bratrem o něčem dohadoval. Když mě uviděl přicházet usmál se.
"Zdravím Anno, stalo se z tebe velice krásné a půvabné děvče." promluvil svým klidným a vyrovnaným hlasem.
"JAK JSI TO MOHL UDĚLAT?! ONA JE ČLOVĚK! SLYŠÍŠ ČLOVĚK! NEPATŘÍ DO VAŠEHO SVĚTA!" začala jsem na něj hystericky křičet. On si mého křiku vůbec nevšímal a jen pobaveně kroutil hlavou.
"Ty a tvůj bratr jste si tolik podobní. On na mě začal křičet úplně to samé. Na tom děvčeti vám evidentně hodně záleží." uculoval se.
"Drž……se…….od……ní……..dál!" hláskovala jsem rozčíleně. Neměla bych být tak odvážná, zvláště když jsem ho už viděla zuřit (vypadá opravdu děsivě), ale tady šlo o moji kamarádku! O si tam jen tak stál a culil se.
"Obávám se, že to už nepůjde." prohlásil najednou vážně.
"Od nového roku s vámi budu chodit do školy, abych zajistil její bezpečí a také to, že se dostane Někam Jinam v pořádku a bude mít průvodce a VY dva s tím nic nenaděláte. Nezbývá vám, než se s tím smířit. A udělejte to prosím rychle, protože vaši kamarádi sem právě jdou." prohlásil a podíval se nám přes rameno. Skutečně. Od školy přicházeli Alex a Katrina a v závěsu za nimi šel Kristián. Alex si viditelně oddechla, když mě tam uviděla. No, asi jsem byla pryč trochu dlouho. Pomalím krokem došli k nám a zadívaly se na nově příchozího. Simon se tvářil jako nevinnost sama a hned se začal představovat. Prosím, ať se probudím a zjistím, že se mi to jen zdálo!
Alexandra
Seki se nám vymluvila, že na oběd nepůjde a mě osobně připadala nějaká zelená. Asi je jí špatně. Ale, když se neukázala ani po 20-ti minutách a věci už v šatně neměla, začala jsem mít starost. Šly jsme ji s Katrinou hledat, ale nikde jsme ji namohly najít. Až pře školu. Stála k nám zády a spolu se vím bratrem se s někým dohadovaly. Šly jsme blíž a já osobně jsem byla zvědavá, a kým se to tam baví. Když jsem přišla skoro k nim padl mi pohled na mile se tvářícího kluka asi našeho věku. Byl hodně vysoký a měl neobvykle bílé dlouhé vlasy. Oči barvy jasného nebe se usmívaly na všechno kolem. Když jsem přišla až k nim promluvil.
"Ahoj, ta musíš být Alexandra, viď? Anna a Daniel o tobě často mluvili. Já jsem Simon a moji rodiče jsou přáteli jejich rodičů. Právě jsme se přistěhovaly a já ti budu po prázdninách chodit do školy." prohlásil milým a klidným hlasem a podával mi ruku. Nemohla jsme si pomoct a usmála se na něj.
"Ráda tě poznávám, Simone. Tohle je moje kamarádka Katrina." řekla jsem a přijala jeho ruku.
"Velice rád tě poznávám, Katrino." řekl a podal jí ruku. S trochu rozpačitý úsměvem ji přijala a chtěla mu odpovědět, ale Seki nás obě popadla za ruku a doslova odtáhla pryč. Zastavila se až v šatně, kde jsem se na ni jen nechápavě podívala.
"Co, se stalo?" zeptala jsem se.
"Není…nechci, abyste se s ním stýkali. Není to dobrý člověk a mohl by vám ublížit." prohlásila zdráhavě.
"Ale prosímtě. Rozhodně nevypadá jako masový vrah." žertovala jsem.
"Nevypadá, protože je něco mnohem horšího. Prosím, slibte mi, že se mu budete vyhýbat." prohlásila zoufale.
"Jestli pak budeš mít klidnější spaní, tak ano." prohlásili jsem s Katrinou zároveň a Seki se usmála. A mohlo se vyrazit na prázdniny.

Kapitolka1

14. ledna 2012 v 19:17 | Hejlynka |  ostatní
Kapitola dneska bude, ale až ve 20:00. Dřív to prostě nestíhám.

Harry Potter

13. ledna 2012 v 18:50 | Hejlynka |  Obrázky z filmů
PS: tentokrát Harry Potter

Obrázky3

12. ledna 2012 v 16:41 | Hejlynka |  Pro radost

Eragon1

11. ledna 2012 v 18:44 | Hejlynka |  Obrázky z filmů
obrázky 2

Eragon

10. ledna 2012 v 19:13 | Hejlynka |  Obrázky z filmů
Dneska přidávám jenom obrázky. DOufám, že se budou líbit

7. kapitola- druhá část

9. ledna 2012 v 19:02 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Přidávám druhou část.
Ráno:
"Ségra, pojď snídat." Vždycky, když mě takhle někdo budí, mám chuť tuhle osobu umlátit budíkem.
"Prosímtě dojdi pro ni." Řekl Will někomu. Ten někdo jen zamrmlal něco jako "jo" a pak se ozývalo dupání do schodů. Nezajímalo mě, kdo to je. Mě z postele rozhodně nedostane. Ještě mám čas skoro 5 minut a hodlám těch 5 minut spát. Je mi jedno, jestli jsou oni a celý stát na nohou, protože já spím vždy, když můžu. Z úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře.
"Ať jsi kdosi, tak vyřiď dole, že budu vstávat přesně za 4 minuty a 12 vteřin, a do té doby ať mě laskavě nechají napokoji." sykla jsem ke dveřím a zabořila hlavu do polštáře. Za dveřmi se ozvalo uchechtnutí, ale dotyčný šel evidentně mou řeč vyřídit, protože jsem nic dalšího neslyšela. Tohle jsem si myslela až do té doby, než se moje matračka prohla pod tíhou další osoby. Hlas té osoby, mě donutil dokonce i zvednout hlavu, když promluvil.
"Dříve jsi bývala po ránu protivná, ale tohle místo má na tebe evidentně pozitivní vliv. Dneska jsi dokonce složila celou větu a slušnou." promluvil na mě Raily. Seděl na rohu postele, tak aby byl z mého dosahu, kdybych ho chtěla něčím praštit. No, měl pravdu. Doma jsem ze sebe po raním probuzení vysoukala leda tak kupu nadávek a to ještě jen někdy.
"Copak, tu chceš zrovna ty? Přišel ses mi posmívat?" vrhla jsem na něj nedůvěřivý pohled.
"Tak za prvé jsem tě přišel vzbudit a…" přerušila jsem ho.
"Už jsem ř…" tentokrát přerušil on mě.
"A za druhé jsem se přišel omluvit." tak tímhle mě dostal. No, jsem zvědavá, co z něho vypadne.
"Byl jsem blbec. Mluvil jsem s nimi hlavně proto, že se mi líbila Dajána, ale…" no to jsem zvědavá.
"Ale najednou jsi uviděl světlo a prohlédl jsi, co? Ne, počkej. Začala se ti líbit jiná?" žertovala jsem.
"Trefila ses."
"Co…co. M…m…moment. Z…znám ji?" vykoktala jsem ze sebe.
"No, to je dost. Už jsem si začínal myslet, že se mi tu ukoktáš. Ale teď už pojď na tu snídani. Tvých 5minut uplynulo." vyhnul se odpovědi a vypochodoval z místnosti. Celé ráno jsem musela přemýšlet nad tím, co mi ráno řekl a dokonce ještě ani ve škole jsem ještě nebyla úplně přítomná. Pobudila jsem se až na rozdávání dárků a to jen kvůli tomu, že do mě Katrina strčila.
"Hele, tvůj bratr se dneska chová hodně divně." prohodila jen tak náhodou
"Hm, který?" zeptala jsem se nechápavě.
"NO, asi Santa Claus. Raily, kdo jiný?" odvětila netrpělivě.
"Ozářil ho Duch Svatý a potom spadl ze schodů, takže má možná slabý otřes mozku." prohlásila jsem.
"Já to myslím vážně."
"Zamiloval se."
"A do ko…" ale přerušil ji učitel se svým Vánočním proslovem. Už jsem se docela těšila na rozdávání dárků, protože jsem si byla na 100% jistá, že uhádnu, kdo mi ho dával. Bohužel opak byl pravdou. Kromě knížky (od Seki), jiné knížky (Katrina) a dárků od sourozenců jsem dostala ještě dva přívěsky, u kterých jsem se nemohla dopídit kdo mi je dal. První byl na stříbrném řetízku a byl to černý kruh, do kterého byla otištěná zvířecí tlapka. Byl strašně roztomilý. Druhý byl nějaký keltský znak s modrými kamínky. Jen, kdybych věděla kdo mi je dal.
Pohled?
Proti své vůli jsem měl radost z toho, že se jí můj dárek libí, ale zároveň jsem byl nepříčetný vzteky. Jak se mohl dovolit ji do toho zatáhnout? Čokl jeden blbej. Ona je člověk a už proto, že je člověk do našeho světa nepatří! Ségra by si na to měla dávat pozor, nebo se prořekne a budeme mít problém. A velký.
Obrázky přívěsků

zpoždění

9. ledna 2012 v 17:06 | Hejlynka |  ostatní
Teď jsem teprve dosedla k počítači a peoto bude kapitola až trochu později, ale bude...

7. kapitola- první část

8. ledna 2012 v 20:00 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Omlovám se, ale jsem utahaná jako kotě a proto přidám druhou část kapitoly až zítra, ale je to na 100% jisté.
7. Kapitola-Prázdniny, aneb kdo by se netěšil? V minulé kapitole:
Čísi mávající ruka mě vracela do přítomnosti.
"Haló, země volá Alex." smála se Katrina.
"No jo prosímtě." zamumlala jsem.
"Už jsi myšlenkami na prázdninách, co?"zeptala se Seki.
"Jo, už asi jo." odpověděla jsem a dál sledovala padající sněhové vločky.

"Jo, to já taky. Konec konců, kdo by se netěšil?" zeptala se.
"No, třeba ty. Víš prázdniny jsou ideální čas na doučování a vsadím se, že Raily bude chtít začít co nejdřív, když jste si na to doteď nenašli čas." prohlásila jsem nevině.
"No, a konec konců jsi stejně celé prázdniny u nás, protože vaší jedou na služební cestu, ne? Určitě vám připomenou, že byste měli začít co nejdřív, ale neboj. Brácha je sice beznadějný případ, ale já ti ráda pomůžu." konejšila jsem ji, protože její trpitelský výraz byl nesnesitelný.
"Přísahám, že jestli tvůj bratr bude pořád říkat vtipy na můj účet, tak se konce prázdnin nedožije." prohlásila nakvašeně.Raily totiž pořád povídal nějaké vtipy a poslední dobou se jeho nejoblíbenějším terčem stala právě Seki. Netuším proč, ale můj bratr se asi postavil proti mně. Poslední dobou se pořád baví s Danielem, Kristiánem a Dajánou(u té mám neblahý pocit, že se do té Barbie dokonce zamiloval), což je to samé jako kdyby veřejně prohlásil, že s mými názory nesouhlasí a přidává se na druhou stranu. Zrovna u něj jsem doufala, že se to nestane, protože se ze začátku s Kristiánem doslova nesnášeli. U nás doma vládne tichá domácnost. Nemluvíme mezi sebou a mamka s tátou chodí kolem nás a jen bezmocně kroutí hlavou. Byli zvyklí, že v naší rodině jsme všichni drželi po hromadě a já jsem vystupovala tak trochu jako mluvčí, ale vždycky věděli, že jsem hodně, ale hodně tvrdohlavá. Moje tvrdohlavost+ moje špatné sny= vysoce výbušná situace. Poslední dobou se mi zdály čím dál divnější sny. Jednou jsem šla lesem a napadlo mě obrovské zvíře, o kterém jsem měla velké podezření, že to byl vlkodlak, podruhé jsem stála v ničem a kolem mě poletovaly oči všech barev a tvarů, a v mojí třetí noční můře jsem si brala Kristiána za manžela. No říkám. Děs, běs. Z takovýchto snů jsem se většinou budila s křikem (díky tomu jsme zjistili, že můj pokoj je zvukotěsný) a trvalo mi dlouho, než jsem zase dokázala usnout. Tudíž byly hádky na dením pořádku. Nejčastěji jsem se hádala s Danielem. Nesnášela jsem ho snad od prvního dne tady. Další osoby, se kterými jsem se nejčastěji hádala byly: Kristián, Raily, Mamka, Taťka a (kupodivu) Katrina. Pokoušela se totiž pořád všechny obhajovat a nejčastěji právě mého bratra (u té holky mám vážné podezřeni, že se jí můj bratr líbí). Moje výbušná nálada měla za následky dokonce i to, že má Raily od tohoto pondělka na tváři další modřinu (a ne zrovna malou).
"Což mi připomíná, že musíme probrat, co budeme o vánocích dělat. A před nimi, to znamená teď." prohlásila důležitě, ale byla přerušena Sirínou, která si právě přisedla.
"Komu máte dávat dárek? Taky si myslíte, že je postavený na hlavu, že jsme si mohly vybrat jen kluky a naopak?"
"Jo, to teda rozhodně jo." zaznělo od nás sborově.
"Já jsem dostala Krysaříka." prohlásila Seki. Krysařík byla naše nová přezdívka pro Kristiána, který byl vzteky bez sebe, když ji od nás uslyšel.
"Já jsem dostala Petra." odpověděla jsem (Petr byl jeden náš normálnější spolužák)
"A co ty?" zeptala se Katriny.
"To vám teď nepovím, ale dozvíte se to." prohlásila tajemně.
"Víte, kdo dostal vás?" zeptala se rovnou.
"Ne." zazněla sborová odpověď. Zbytek dne jsme strávili nakupováním dárků a dalších nepotřebných věcí. Doma jsem se jen umyla a usnula bezesným (Jupí!!!!!!!) spánkem. Další den měl být poslední den školy a zároveň jsme si rozdávali dárky a já jsem byla zvědavá, kdo si mně vytáhl. Byla jsem přesvědčená, že to podle dárku poznám.
PS: to je to utahaný kotě(já).

Kapča...

8. ledna 2012 v 14:53 | Hejlynka |  ostatní
Nečekaná návštěva příbuzných...jsem u babičky a domů se dostanu až kolem 19:00...Takže kapitolu nečekejte dřív než ve 20:00
PS: vím, že jsem hrozná, ale neukamenujte mě za to, prosím.