Moc se omlouvám, že další kapitolu přidávám až tak pozdě, ale měla jsem moc práce. Kapitolka je oddechvější, ale v příští už se možná začne neco dít. A teď oznámení pro moji věrnou čtenářku Veruknu. Veri ta kapitola, o které jsme se spolu bavili bude až později, protože mi dává hodně zabrat a ještě na ní musím hodně dodělávat. Doufám, že se ti bude dnešní kapitola líbit.
6. Kapitola- Nerozlučná trojka a jiné příhody
Škola ubíhala tak rychle, že jsem si sotva stihla všimnout, co se děje a byly tu Vánoce. Kdyby po mě někdo chtěl, abych mu popsala co se dělo během uplynulých měsíců řekla ,bych mu jen pár událostí, které můj mozek vyhodnotil za důležité a přidělil jim místo vedle všech informací ze školy. Jeden z nejpodstatnějších zážitků byl ten, při kterém naše parta získala dalšího člena. Člena, kterého rozhodně nikdo nečekal…
Dnešní den nebyl nijak zajímaví. Tedy až do doby oběda. Už při příchodu do jídelny se mi atmosféra zdála nějak divná a to nejenom mě. Zdánlivé vysvětlení přišlo za chvíli. To, co bylo jiné, nebo spíše neobvyklé bylo to, že se dvojčata hádala. Někdo by řekl, že na tom není nic divného, ale problém byl v tom, že Katrina a Katarína se nikdy nehádaly. Ty dvě byly pomalu, jako dvě poloviny jednoho celku. Vždy souhlasily s tím, co řekla ta druhá, vždy věděly na co ta druhá myslí. Katarína byla starší z dvojčat, tady všichni si to mysleli. Má dlouhé vlasy černé jako uhel a velice zvláštní oči- ve středu hnědé, přecházely do žluta a za žluté do zelené, až do černé-, které se na ostatní dívaly vždy s nadřazeností a pýchou. Naproti tomu, její dvojče Katrina byla její pravý opak. Tahle malá hnědovláska s kaštanově hnědýma očima věčně něco zapisovala do nějakého sešitu a při nějaké sestřině poznámce jen pokývala hlavou na znamení souhlasu. Nikdo nikdy neviděl, že by s ní nesouhlasila. Až do dnes. Já s Annou jsme jako obvykle přišli do jídelny jako poslední, a proto jsme neviděli, kvůli čemu se začaly hádat. Když jsme přišly už se hádaly, a nikdy nám neuměl říct, kvůli čemu. Překvapivě se hádala hlavně Katrina, která zůstávala obvykle potichu. Hádce nebylo rozumět, ale asi po pěti minutách zvedla Katrina svůj tác s jídlem a zamířila k našemu stolu.
"Můžu si přisednout?" zeptala se, když přišla.
"Samozřejmě." usmála jsem se na ni.
"Jmenuji se Katrina, ale to už určitě víte, že?" představila se.
"Jo. Já se jmenuju Alexandra a tohle je Anna." představila jsem nás.
"Jo, já vím." usmála se.
Od téhle doby z nás tří byly nejlepší kamarádky a v nepřátelském táboře se pro nás uchytila přezdívka Nerozlučná trojka. Katrina byla velmi milá a přátelská osoba. Sice velice tichá, ale příjemná společnice…
Další odkud legračnější vzpomínka, na to jak si Raily sháněl doučování…
Dnes jsem měla celý den dobrou náladu. Rodiče totiž včera večer připomenuli bratrovy, že si musí najít doučování z IVT a velice nenápadně prohlásili, že dívky mívají úhlednější zápisy a oni by byli radši, kdyby Railyho doučovala nějaká hodná slečna. Will se mu celý večer posmíval. No, posmíval se jen do zdoby, než se ho rodiče zeptali, jestli si už i on sehnal doučování, načež hrdě prohlásil, že on už ano a odešel do pokoje. Jenže matiku uměly skoro všechny holky ze třídy a proto ho mohla doučovat kterákoliv, ale IVT chápala jen Seki. V tom by nebyl problém, ale Seki a Raily se nedávno pořádně chytli a já si upřímně myslím, že se jí Raily bojí přijít na oči. Vyvrcholením jejich hádky bylo totiž to, že mu Seki dala facku. A to pořádnou, protože tam měl monokl skoro celý týden. Teď jsme seděla u oběda a sledovala bratra, který se už od rána tvářil jako hromádka neštěstí, jak se zvedá a pomalu míří k našemu stolu v jídelně.
"Hele kdo sem jde." šťouchla Katrina do Seki. Seki se podívala přes rameno na mého bratra s odhodlaným výrazem na tváři a ušklíbla se.
"Asi mu ta Pondělní facka nestačila." prohlásila, když Raily přišel k našemu stolu.
"Ehm…no…Ahoj Anno, víš já jsem tě chtěl poprosit, jestli bys mě nemohla, Ehm, doučovat z IVT." vykoktal nesrozumitelně a díval se na ni jako na odjištěný granát.
"Jé, ahoj Raily. Mohl bys to prosím tě zopakovat hlasitěji? Víš, já mám dnes zalehlé uši a tak špatně slyším:" prohlásila nevině.
"Jestli bys…" začal znova, ale Seki ho přerušila.
"Nahlas!"
"Jestli bys mě nemohla doučovat z IVT!" zakřičel a rázem se k nám otočila celá jídelna.
"No, když já nevím." hrála, že přemýšlí.
"Spíš asi ne." pokoušela ho dál.
"Prosím." zavrčel.
"No vidíš, že to jde. Samozřejmě. Moc ráda. Pak se domluvíme kdy."prohlásila s úsměvem. Raily se otočil a odešel ke svému stolu, sledován zraky celé jídelny…
Čísi mávající ruka mě vracela do přítomnosti.
"Haló, země volá Alex." smála se Katrina.
"No jo prosímtě." zamumlala jsem.
"Už jsi myšlenkami na prázdninách, co?"zeptala se Seki.
"Jo, už asi jo." odpověděla jsem a dál sledovala padající sněhové vločky.
jasně že vůbec nevadí, že jsi to přidala až tak pozdě. S tím časem jsme na tom asi tak stejně..
jinak kapitola je super! ale trošku jsem to nepochopila s tou fackou, co dala Anna Railimu ale asi jsem jen něco nepozorně přeskočila..
určitě se těším na další pokračování!