Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

9. kapitola

22. ledna 2012 v 19:30 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Přidávám 9. kapitolu, doufám, že se bude líbit
9. Kapitola-Velká nehoda
Anna
Ani po tom, co mi holky slíbily, že se se Simonem nebudou bavit jsem nebyla úplně klidná. On je ten tip člověka, který vám přemluví i k tomu, že skočit z mostu je vlastně dobrá věc. Pořád jsem se bála, že je přesvědčí, aby se s ním bavily. Největší strach jsem měla o Alex, protože z nějakého důvodu si někdo pro naplnění věštby vybral právě ji. Pořád jsem to nedokázala pochopit. Proč ona?
Alexandra
Pořád jsem nechápala, proč se podle Seki máme držet od Simona dál. Mě osobně připadal velice milý a příjemný. To jak Ann tvrdila, že je horší, než nájemný vrah byla už tuplem hloupost. A navíc jsem to pronesla jen tak ze srandy, ale Seki to zdá se brala naprosto vážně. Celou cestu k nám domů vypadala duchem nepřítomná, když jsem na ni promluvila dokonce se mě i lekla. Dnes nás domů vezl táta a ten nám hned při nasedání do auta oznámil, že Simonovi rodiče jsou noví spolupracovníci mamky a 25.12 k nám přijdou na večeři i se Simonem. Seki při tomhle prohlášení ještě více zbledla a začala se věnovat přírodě ubíhající za oknem. Měla jsem veliký pocit, že jí tahle zpráva zkazila celé prázdniny už dopředu. Do auta jsme se vešli jen proto, že kluci končili později a museli uklízet lavice z tělocvičny a vynášet zbývající Vánoční stromky. Domů je doveze máma, která se vrací z práce taky později. Jedna kladná věc byla ta, že na tu večeři 25. přijde i Katrina se svými rodiči. Tan den u nás bude opravdu velké shromáždění. Tím, ale nebylo nutné se teď zatěžovat. Doma si Seki dala věci do pokoje pro hosty a potom jsme se šli projít do lesa. Potřebovala jsem s ní hodně naléhavě mluvit a to se v přeplněném domě opravdu nedalo. Vydaly jsme se k nedalekému jezeru, na kterém byl zámeček, který jsme se rozhodly v létě prozkoumat. Vypadal velmi zajímavě. I přes svůj věk na něm nebylo vidět žádné chátrání a přito,m nám na matrice tvrdili, že se o něj nikdo od první poloviny jedenáctého století nikdo nestaral. No, je to více věcí, které jsou divné. Předešla jsem Seki a tím ji zastavila.
"Proč, chceš, abych nemluvila je Simonem? Mě přijde celkem milý." zeptala jsem se jí na otázku, která mě tížila.
"Věř mi není to dobrý člověk." odvětila pouze a obešla mě. Doběhla jsem ji.
"Ale, co ti udělal, nebo proč podle tebe není dobrý člověk."
"Vždyť jsem ti už říkala, že jsme se už viděli a já vím, že není tak dobrý, jak si myslíš." A člověk taky ne. Hm, ten poslední dodatek se mi musel asi jen zdát, protože Seki nic neřekla, ale ona mluvila pořád, když vůbec nepohybovala pusou.
No, když by se dalo prakticky říct, že napůl je člověk, ale to je sporné…
"Ty jsi něco říkala?" zeptala jsem se hloupě. Jen se na mě nechápavě podívala a pokračovala v cestě.
Jak to myslí, jestli jsem něco říkala…
"Kromě toho, že moc dobrý není nic. Proč, ty jsi snad slyšela, že bych řekla něco jiného?" upřeně se na mě zadívala. Zakroutila jsem hlavou.
"Ne, to se mi asi jen něco zdálo." asi jsem se z tohohle domu fakt zbláznila! Já jsem si ten zvuk totiž rozhodně nevymyslela, a kdyby, tak by neměl Sekijin hlas. No, jenom doufám, že moje úvaha není správná. Nechala jsem to plavat a v neuvěření jsem zjistila, e se mi moje kamarádka tratila.Doprčic!
Anna
Ta holka se asi necítí dobře. Jestli jsem něco říkala? Ne, leda, že by slyšela moje myšlenky, ale to by musel nějak způsobovat ten přívěsek. Při slově přívěsek jsem se podívala na svůj vlastní. Strašně ráda bych věděla, kdo mi ho dal. Brácha ne, to jsem si byla jistá a Alex s Katrinou knížku, ale nikdo jiný mě rozhodně nenapadal. Když už jsme u těch kamarádů…Kde je Alex?! Propána Jána, já jsem se asi ztratila. To ne! Já se tu vůbec nevyznám! Začínala jsem panikařit. Kudy jsem asi přišla?! Zepředu, zezadu, vpravo vlevo… a jsem v háji. A myslím to doslova. Jsme ztracená v lese a klidně se vsadím, o co chcete, že tu nežijí jen srnci a zajíčci. Podle posledních zpráv tu bylo viděno něco jako vlk a z lesa se ztrácejí turisté…Já nechci skončit na jídelníčku nějakého masožravce! Alex! Já se bojím! Kousek ode mě praskla větvička, pod váhou něčeho hodně těžkého. Když jsem se pořádně zaposlouchala zaslechla jsem kromě mého zběsile bušícího srdce slyšet i oddechování, které zcela jistě nepatřilo králíkovy, nebo srnce. Vyděsilo mě, že to něco bylo naprosto potichu. To pro mě vypadá špatně! Vlk, který vije by se mi pravděpodobně vyhnul, ale když jsou zticha jsou na lovu. Já nechci skončit v něčím žaludku! Další zapraskání. Pomoc! Kolem mě se v pravidelném kruhu ozývala praskání, jak to něco přecházelo kolem mě. Zběsile jsem se za těmi zvuky otáčela, když jsem věděla, že tím dělám nevětší chybu. Kdybych bývala zůstala stát, měla jsem malou šanci na záchranu, ale teď už ne! Praskání se ozývalo stále blíže a utahovalo tak kruh, který kolem mě vlk tvořil. Byla jsem v pasti. Najednou zvuky utichly. V šeru se něco pohnulo. A pak se na mě vyřítil obrovský černý vlk. Během vteřiny jsem si uvědomila, že tohle je na obyčejného vlka moc velké. Vlkodlak! Můj poslední zoufalý pokus o útěk ke stromu, kde bych možná našla bezpečí, a pak už jen pálivá bolest v ruce, když se mi do ní zaryli ostré zuby vlkodlaka a tma. Nebyla jsem se schopná pohnout, ani udělat cokoliv jiného. Všude byla jenom tma. Nic, něž černo, chlad a beznaděj. Bez jediného kousíčku světla, nebo něčeho jiného, než tmy… Nedokázala jsem posoudit, jak dlouho jsem tam byla, ale asi jen chvilku, protože do Temnoty začaly pomalu vnikat zvuky zuřivé rvačky doprovázené hlasitým vrčením. Pomalu jsem zase přicházela ke vědomí. Za chvíli jsem dokázala pohnout prsty na rukou a nohou a za další neměřitelný okamžik i otevřít oči. Neudělala jsem to, jen jsem ležela a čekala. Ani nevím na co, prostě jsem jen čekala. Nevím, za jek dlouho dobu to bylo, ale do mého stavu nevědomí začala pomalu pronikat bolest. Bolest, která se pomaličku šířila a vystřelovala z jediného bodu až do mozku. Na nic jiného jsem se nedokázala soustředit, jen na to, jak to bolelo. Moje vnímání mi potvrdilo, že bolest vychází z ruky. Můj odhad byl, že na mé ruce je otisk vlčích zubů. To mě vyděsilo. Stanu se snad jedním z nich?! Krvelačnou zrůdou, která chce jen zabíjet?! Pomyslela jsem si, že jsem neuvěřitelně hloupá. Tam venku před mýma zavřenýma očima se odehrával boj o to, jestli přežiju, nebo budu sežrána a já se tu zabývala tím, jestli se za mě stane, nebo nestane vlkodlak. Konečně jsem se přinutila otevřít oči, když jen velmi pomalu a ztěžka. Přede mnou už nebyl jen jeden vlkodlak, ale dva. Ta černá bestie, co mě napadla, byla napadána obrovským bílým vlkodlakem. No, obrovský asi připadal jen mě, ale ve skutečnosti byl jen o kousek větší, než ten černý. Proboha! Mela bych vzít rozum do hrsti a utéct dokud můžu. Ti dva se tu pravděpodobně perou o to, kdo mě nakonec sežere a já tu přemýšlí, o tom, který z nich je vyšší. Boj se chýlil ke konci a já měla poslední šanci na útěk. Vyhrával ten bílý, ale to mě moc nezajímalo. Hned po prvním pokusu jsem zjistila, že se rozhodně nepostavím. Kromě bolesti ruky jsem začala cítit i bolest nohy a nezbylo mi, než doufat, že jsem si ji nezlomila. Začala jsem se pomalu plazit k nejbližšímu stromu a doufala, že se na něj nějak dokážu vytáhnout. Až, když jsem se dostala skoro ke stromu jsem si všimla, že boj ustal a na louce jsem zůstala sama. Přesně ve chvíli, kdy jsem si oddechla se z keřů naproti mně vyřítila postava. Simon. Uvědomila jsem si opožděně. Existovalo asi tak dalších 300 000 lidí, které bych teď viděla radši, ale s ním mi aspoň nehrozí, že mě zase něco napadne. Pokud mě tedy nenapadl on. Uvědomila jsem si s návalem paniky. Když šel ke mně bylo na něm poznat, že přemáhá zlost, jen jsem nevěděla proč. Přede mnou se naštvaně zastavil.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tu děláš?!" zeptal se rozzuřeně a bylo na něm vidět, že velice pečlivě volí slova.
"Jsem tu na procházce, jen se mi ztratila Alex." sledovala jsem, jak se jeho obličej mění z naštvané grimasy na zděšenou a pak ne zoufalou.
"A copak takové dvě dobrané malé holky pohledávají v lese, když se tu toulá zlý vlk?" zeptal se s ironií v hlase, ale nenechal mě ani odpovědět a pokračoval.
"Nepamatuješ si, kde se ti tvoje kamarádka ztratila?" zeptal se se stopou starostí v hlase.
"To ona se tu vyzná! Já ne." odsekla jsem uraženě. Nevím, kde se to ve mně vzalo,ale byla jsem naštvaná, že si o Alex dělá starosti. To mě napadl vlkodlak! Hned pak jsem si uvědomila, co jsem si myslela a zděsila se. Já si tu v klidu konverzuju a Alex může být ve smrtelném nebezpečí! Začala jsem se zvedat, ale nějak mi to nešlo. Logicky. Nemohla jsem se opřít o zraněnou ruku a ani došlápnout na levou nohu. Nějak jsem se vyškrábala na nohy, ale hned jsem zase letěla dolů. A taky bych doletěla, kdyby mě Simon nechytil.
"Zkoušíš lítat?" zeptal se pobaveně.
"Ne, musím najít Alex." rozzuřila jsem se.
"Kdybys na mě nezačala křičet a pokoušet se o sebemrzačení, tak jsem ti řekl to stejné už před minutou." podotknul jedovatě, a pokračoval.
"Ten vlkodlak, co tě napadl, jde po ní." prohlásil naprosto vážně a mě se zastavilo srdce.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronique Veronique | Web | 22. ledna 2012 v 21:24 | Reagovat

zase něco pro Aňu..:D :D Simon...no já teda osobně vlkodlaky moc nemusím...ale co

2 Veronique Veronique | Web | 22. ledna 2012 v 21:31 | Reagovat

Rakdo, promin že to říkám, ale věčně máš kecy, že sem Seki nechodí, ale že by ses podívala ty ke mě...ne že by mi to vadilo, já nikoho do ničeho nutit nebudu...:D nenaštvi se prosím jen říkám to, co si myslím

3 Veronique Veronique | Web | 23. ledna 2012 v 15:29 | Reagovat

dobry odvolavam..:D :D

4 Anne Anne | 24. ledna 2012 v 21:04 | Reagovat

ten cernej je K... a bilej SAJMON ( 3:) ) zejo???? jestli jo tak ses hodna...jestli ne...tak na tebe poslu SAJMONA!!!!!! Cha :D

5 Veronique Veronique | Web | 24. ledna 2012 v 21:55 | Reagovat

Y(.)!!!

6 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 31. ledna 2012 v 17:09 | Reagovat

Fuuuuuuuuuuuuuu o_O
Tak to bolo jediné, na čo som sa po hodine sústredeného čítania tvojej tvorby zmohla. Dosť dobré. Bol prvý zdravý impulz. Kurewsky joj sakra dobré. To už som konečne chytila dych a bola si jedným istá: Tu sa ešte vrátim! Takže, aby bolo jasné, som človek ktorý miluje takýto druh fantastiky a ver, že tá tvoja tvorba má grády!
až na pár preklepov písmeniek ktoré mi ako slovákovy čítajúcemu "cudzojazyčný" text trošku režú oči pretože musím rozmýšľať, čo to slovo malo znamenať je to naozaj skvostné. Krásny štýl písania, originálny dej, štipka humoru... A se... ehm, simpatický Simon... =D Veľmi zaujímavé je aj to, ako si zvolila rozprávača, že raz je z pohľadu Ann, raz Alex. Fakticky, sánka dolu šéfe ;) ěriem to... A ako tak pozerám, dotrepala som sa práve v tom najlešom Xd Heh xD Takže, odteraz ma budeš mať na krku deň čo deň, vkuse tu budem striehnuť na pokračovania a tešiť sa na to ako malé decko na vianoce. Do skorého videnia!  :D

7 Small Muse♥ Small Muse♥ | Web | 18. února 2012 v 11:04 | Reagovat

napínavé jak.... :D hned letím na 10. kapitolu ( vím, že sem se nějak OPOZDILA... :D promiň :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama