close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

16. kapitola-2.část

14. března 2012 v 15:00 | Hejlynka |  Cesta Někam Jinam
Připadala jsem si trapně. Přívětivě se na mě usmála.
"Ano, to je pravda, že to vím. A vím toho o tobě i víc, ale to už určitě víš taky, že? Musíš mít dobré přesvědčovací schopnosti. Kdybych po nich chtěla já, tak by mi to neřekli ani za nic." její pohled padl na Sáru, stále se krčící u mých nohou.
"Vstaň! Nezlobím se na tebe, protože se obávám, že tohle děvče by přinutilo i hluchého říct, že slyší, jak to zpívají vlaštovky, ale pro příště si zapamatuj, že to nemáš říkat." prohlásila trochu tvrdším tónem. Tak to se mě dotklo.
"Hej! Já jsem ještě pořád kady!" prohlásila jsem naštvaně. Za mnou se ozval další hlas a už podruhé v tenhle den mi přivodil infarkt.
"Ano, to my všichni víme. Jsi nepřehlédnutelná." proč si všichni nově příchozí stoupnou vždycky buď za, nebo přede mě! Tentokrát za mnou stála trochu menší, ale stále vyšší, než já, žena. Měla dlouhé bílé vlasy vyčesané do culíku a pichlavě zelené oči. Nevypadal staře, ale nedalo by se ani říct, že by vypadal na 16. Její obličej tak sice vypadal, ale její výraz vypovídal o spoustě let jejího života. Na sobě měla černé šaty se zavazováním za krkem, které vypadaly, jako by na ně právě nasněžilo. Po okraji a na každém záhybu sukně byl jakýsi bílý poprašek, a nevypadal, že by tam byl jen náhodou. Ta se neusmíval a tón, kterým promluvila, dával jasně na jevo, že si o ostatních myslí, že jsou to jenom nuly nehodné jejího jediného pohledu. Na všechny se dívala s povýšeností, podle které byste tipovali, že královnou je ona a ne usmívající se děvče, které stálo přede mnou. Naštěstí se tohle milé děvče nade mnou slitovalo a představilo nás.
"Alexandro, tohle je Anastázia. Není vlkodlak, jako mi, je to čarodějka."
"Huh, těší mě." vybreptla jsem. Naprosto mě ignorovala a začala se věnovat ostatním.
"Že vám ale trvalo sem dojít, Simone!"
"Chtěl bych vidět vás, jak byste to zvládla." prohlásil pohrdavě. Tentokrát ignorovala pro změnu jeho.
"No, to je mi ale milé překvapení! Ann drahoušku, ty jsi už zase tady?" prohlásila a slovo "drahoušku" pronesla takovým tónem, že se zdálo spíše, jako urážka, než cokoliv jiného.
"Ano, bohužel jsem tady Anastázio. Určitě tě to musí velice štvát. Asi tu nějakou dobu zůstanu." prohlásila Ann s úsměvem.
"Ty jedna malá…" Mira ji přerušila.
"Myslím, že bychom už měli jít. Pevnost je sice kousek, ale je dost pozdě a nevíte, co se tu může toulat." popadla mě za ruku a táhla do lesa směrem, ze kterého přišly. Ostatní se k nám přidali téměř okamžitě a začali se věnovat vlastním rozhovorům. Po chvilce se nám ztratili z očí. Měla jsem pocit, že Královna úmyslně zpomalila, aby si se mnou mohla popovídat trošku v soukromí. Šla jsem vedle ní a čekala, až začne. Po chvilce promluvila.
"Nesmíš mít Anastázii za zlé, že se k tobě nechová zrovna moc hezky, ale, víš ona defakto žárlí." prohlásila omluvně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 14. března 2012 v 19:01 | Reagovat

Anastázia !!! =D To bude ešte poriadny kvietoček :D Teším sa na ňu teším teším ;)
No? O čom to chce kráľovná hodiť pokec? Mám uši nastražené a oči napnuté...

2 Natali :) Natali :) | 15. března 2012 v 20:34 | Reagovat

Žárlí?! :D ha!!!
Moc se mě líbí ten popis černých šatů :) originální myšlenka, ten sníh na šatech :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama