Přidávám další kapitolku. Vysky tuje se tu pohled "dvou já", dalo by se to vysvěti i tak, že každý má takové dvě(a více) malých osůbek v hlavě, které mu radí a (vždycky) si navzájem odporují. Já je mám taky a je to děs. Jedno (to nerozumné) má za následek to, co dávám na blog a moje "šílené" nápady, zatím co to druhé(to rozumné) počká, až to napíšu a pak to hezky zkrytyzuje.A taky spustu dalších věcí...(Ann ví o čem mluvím) NO a těď už se pusťte do čtení!
15. Kapitola-Konečně pravda a cestování
Ann
"Laskavě přestaň bulet! Tím, že tady budeš brečet ho nepřesvědčíš, že nejsi ufňukaná maminčina princeznička! Koukej se sebrat!" koukala jsem na ni s doširoka otevřenýma očima.
"C…co?" nechápala jsem, kam tím míří.
"Když se ti líbí vlkodlak, tak si ho slzičkami nezískáš!" zaťukala mi na čelo.
"A…Ale jak jsi na to prosímtě přišla! J…Já, on…To je největší blbost, jakou jsem kdy slyšela!" to není pravda! Jak na to proboha přišla?!
"No, z toho se už nevykecáš! Už si toho začali všímat i kluci, ale Jenom vy dva jste si toho zatím nevšimli…Tedy, ty si to jenom odmítáš přiznat, protože se všechny snažíš přesvědčit, že ho nemáš ráda a on je citlivý asi jako pařez." no, s tím pařezem má asi pravdu.
"To, ale vůbec není pravda."odporovala jsem.
"Však ono ti to časem dojde." prohlásila s úsměvem.
"Měly bychom se vrátit, nebo nás budou hledat." dodala Alex po chvíli a otočila se k odchodu. Opožděně jsem se vydala za ní. Moje dvě já se v mé hlavě docela dost hádaly. To rozumné souhlasilo s tím, že se mi ten neotesanec nemůže líbit. Ale to druhé "nerozumné" souhlasilo s Alex a docela dost. Tak touhle hádkou se budu asi zabývat ještě dlouho. Kdyby se teď někdo díval do mé hlavy viděl by asi tohle:
Je to neotesanec, který na tebe křičel!
Dělal to pro tvoje dobro!Vůbec mu na tobě nezáleží!
Ale záleží a to hodně. Jinak by tě nechal sežrat tím vlkodlakem tam na louce!
Udělal to jenom proto, že nechtěl, aby byla Alex smutná! Nezáleží mu na tobě!
Ale záleží!Nezáleží!
Ale záleží!Nezáleží!
Ale záleží!Nezáleží!
Záleží, stejně jako Alex záleží na Danim a opačně!
Myslíš,t o že se nesnáší?! Jo, tak to rozhodně souhlas!
Ne, tak jsem to rozhodně nemyslela. Alex se Danimu líbí a docela dost!
Ještě jsem neviděla dva lidi, kteří ba ne nesnášeli víc! Jsi moc velký romantik!
Co se škádlívá, rádo se mívá! To je stará pravda.
Není!
A je a je a je a je!Tuhle minihádku přerušilo zachichotání Alex ze předu. Doběhla jsem ji.
"Čemu se směješ?"
"Jen jsem si vzpomněla na jeden vtip."no, tak to určitě. Neumíš čistě hypoteticky číst myšlenky?!
"No, tak mi ho pověz, ať se taky pobavím."
"Hm…Už si ho nepamatuju." a to má být, jakože výmluva? Tak, to neberu!
"Aha." prohlásila jsem s výrazem, který jasně říkal: nevěřím ti a vím, že to víš! Mezitím jsme došli až skoro k táboru. Pro to rozumné já bylo docela překvapením, když na nás čekal v lese Simon. Starostlivě se rozhlížel po lese a vypadalo to, že se mu ulevilo, když nás uviděl.
Omyl, ulevilo se mu, když uviděl Alex. Jsi si jistá, že se mu nelíbí?! Já bych řekla, že je to celkem možné!
To není pravda! Má Alex na starosti a ta holka je naprosto nevyspitatelná. Musí to být hrozné dávat na ni pořád pozor. Já bych si po jednom dni hodila mašli!
Já chci, aby už to skončilo! Mě by stačilo klidně jenom jedno já!

Rozumné já

Nerozumné(zamilované) já