close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

1.Kapitiola-1. část

6. května 2012 v 19:00 | Hejlynka |  Stopy peří
Přidávám zase kousek kapitoly...
1. Kapitola-Pozvání
"Crrrrrrrrrrr!"
S trhnutím jsem se probudila. Proč prostě nemůžeme namontovat poštovní schránku, jako všichni ostatní? Nebo, proč nemáme nižší prahy, aby tu poštu mohl pošťák strčit pode dveřmi. Ne. Když přijdou ve čtyři ráno noviny, tak nás všechny vzbudí zvonění. Ještě se tak umět dohodnout, kdo pro ni tentokrát půjde.
"Crrrrrrrrrrr!"
No, dneska je to asi na mě. S povzdechem jsem se zvedla z postele a opustila vyhřáté peřiny. Hodila na sebe župan, obula teplé bačkory a vydala se po schodech dolů. Chvilku mi to trvalo, protože se mi pod nohama motaly moje kočky, ale nakonec jsem zdárně dorazila ke dveřím, kupodivu bez nejmenší újmy ne zdraví, což je u mě rekord. Vzala jsem klíče z věšáku, uvolnila zástrčku na dveřích a odemkla. Za dveřmi stála docela mladá žena, asi studentka na brigádě. Nervózně se ošila, když mě uviděla.
"Promiňte, ale nemáte tu nikde schránku a pode dveřmi to taky prostrčit nešlo. A při dnešním počasí se to ani nedá nechat na schodech. Navíc tu mám pro vás i dopis."
"Není na poštu trochu brzy?" zeptala jsem se překvapeně. Teprve teď jsem si všimla, že venku lije, jako z konve.
"Ano, ale tohle mi dali, že se to musí doručit co nejdříve. Vážně se omlouvám." prohlásila nešťastně.
"Ne, to je v pořádku, už jsem si zvykla. Děkuji a krásný den." vyvalila oči.
"Tedy, já vás nechápu. Já vás vzbudím ve čtyři ráno a vám to vůbec nevadí a ještě mi popřejete krásný den?" zasmála jsem se.
"Síla zvyku. Nashledanou." a zavřela dveře. Začala jsem prohlížet poštu. Nebylo tam skoro nic neobvyklého. Noviny, deset reklamních letáků a dva dopisy. Oby vypadaly úředně.položila jsem je na stolek u sveří. Ani jsem neřešila, komu jsou adresovány a pomalu se šourala zpět do postele. Dneska jsem měla nějaké štěstí, protože jsem nezakopla o vlastní nohy a dokonce ani o kočky, které si vážně nenechají vysvětlit, že vážně není zdvořilé plést se lidem pod nohy. Před postelí jsem si skopla bačkory a hned ulehla do postele. Spala jsem jako dřevo, až do zazvonění budíku o tři hodiny později. Na tenhle otravný zvuk jsem nereagovala a jen se převalila na posteli. Ale to by tu nesměl být můj mladší bratr. Pochopit mě může jen ten, kdo má sourozence mladšího aspoň o dva roky. Můj mladší bratr je o deset let mladší, než já. Takže zatím co já musím chodit už devět let do školy, on si ještě chodí do školky a myslí si, jak je škola úžasná. Právě teď se přiřítil ke mně do pokoje a začal mi skákat na posteli (částečně i na mě).
"Škola! Škola! Škola! No tak, vstávat! Musíš do školy!" vykřikoval pisklavým hláskem.
"Jdi pryč!" odbyla jsem ho a pokusila se ho shodit z postele. Marně. Místo toho se rozječel na celý dům.
"Mámí! Mamí! Ona nechce vstávat! Zaspí a bude mít problémy!" vypiskoval. Tohle by snad nepřeslechla ani hluchá mrtvola. Naštěstí se mě ten malý ničitel klidu rozhodl nechat na pokoji a šel se zaobírat svojí snídaní. Zabořila jsem hlavu zpátky do polštáře. Snažila jsem se nevnímat okolní svět, ale i tak jsem věděla, že někdo vešel do mého pokoje dřív, než dosedl na postel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 6. května 2012 v 19:35 | Reagovat

super kapitola tesim sa na dalsiu

2 Natali :) Natali :) | 20. května 2012 v 8:45 | Reagovat

Vypadá to fajn ;) Tyjo, já mejt mladšího bratra, tak ho zabiju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama