Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Červenec 2012

3.kapitola-2.část

31. července 2012 v 20:59 | Hejlynka |  Stopy peří
Přidávám další část...

Nemohla jsem si pomoct a vykulila jsem oči. Upřímně, na první pohled to tu moc vábně nevypadalo, a to jsem měla dost vysokou míru tolerantnosti. Celý dům byl ve stínu a vypadalo to, jako by sem nikdy nezasvítilo slunce. Byl z části porostlí břečťanem, ale jinak byl celý z kaneme. Vážně na první pohled připomínal spíše nějaký dům ze středověku. Kolem celého pozemku se táhla vysoká kamenná zeď, kterou přerušovala pouze brána, kterou jsme přijeli. William vedle mě se zasmál.
"Vypadá to tu sice trochu strašidelně, ale za chvilku už ti to tak ani moc nepřijde."
"No, to se ti lehce řekne. Napadlo tě někdy, že to tu vypadá, jako z hororu?"
"Upřímně? Ne. Ta zeď možná vypadá celkem nedobytně, ale na několika místech je rozbořená. Nikomu to ovšem nevadí, konec konců skoro žádná nebezpečná zvířata tu nežijí a skoro nikdo sem nechodí." něco mi tu nesedí.
"Když tu nejsou žádná nebezpečná zvířata, jak mi tedy vysvětlíš ty zmizelé turistiky?" schválně jsem dala důraz na osobu. Četla jsem si o téhle oblasti pár zpráv na novinových servrech. Bylo to docela dost nevysvětlených zmizení. Zmizela tu nějaké děvčata, zhruba v mém věku. Sice se za poměrně krátkou dobu zase našla, ale nikdo už je nepoznával, tedy spíše to, co z nich zbylo. Teorie byly takové, že tu žije nějaké zvíře, které je roztrhalo, ale nepřišlo se na to, které zvíře by to mohlo být. Dokonce nebyly ani náznaky toho, že by to mohlo jít o nějakého vědě známého tvora. To poslední mi přišlo hodně přitažené za vlasy, a proto jsem tomu nehodlala věřit. Vědě neznámého tvora. Co si jenom ta média nevymyslí, by se zavděčila.
"Ty sis o tomhle místě sháněla informace na netu, že ano? Něco ti řeknu. To, co o tomhle komplexu a všeobecně kraji říkají je podle mě naprostá blbost. Žiju tu od malička, nic se mi nestalo a to jsem v lese, jako doma." prohlásil naprosto upřímně.
"Já taky nevěřím všem řečem, co napíšou na internet, ale zrovna tohle mi přišlo jako docela pravdivé. Jsou na to i důkazy a dokonce to vyšetřovala policie."
"Jo, byl jsem u toho, když tu byli a řeknu ti moc příjemní nebyli."
"No, ale i kdyby nic z toho, co se o tomhle místě povídá, nebyla pravda, tak mi rozhodně nevymluvíš, že by se tu daly točit horory." tahle poznámka ho evidentně rozesmála.
"No, s tebou si jeden užije legrace. Už jsem vezl víc děvčat, ale žádná nebyla tak vtipná, jako ty."
"To víš, já jsem originál."
"Jo, to tedy jsi. Bohužel, pro tuto chvíli se s tebou budu muset rozloučit, ale ujmě se tě támhle Avery. Měj se a doufám, že se brzo uvidíme." prohlásil s úsměvem, když jsem vystupovala. Ode dveří domu se ke mně blížila vysoká žena. Měla vínově červené vlasy a na očích sluneční brýle, i když sem nezasvítil ani jeden sluneční paprsek. No, evidentně to patří k její image.
"Ahoj, já jsem Avery a mám za úkol tě tu provést. Ty jsi Darkneilisa, pokud se nepletu, že?" usmála se na mě mile.
"Ano, ale stačí, když mi budeš říkat jen Darknes."
"Dobře, takže já bych asi vyrazila na obhlídku domu, protože to zabere opravdu hodně času. Budeme rády, když to dneska stihneme." s těmito slovy mě zavedla dovnitř do domu.

Jsme zpět...

27. července 2012 v 21:46 | Hejlynka |  ostatní
Jsem zpátky...
Přežila jsem jeden super tábor, při kterém jsem sledovala, jak si kolem m všichni ubližují...Bratr si nalomil prst, kamarádka vymkla oba kotníky...No, bylo tam o hodně víc nehod, než obvykle... Bohužel jsme na autobus čekali skoro dvě hodiny navíc, takže, než jsem si dala pořádnou vanu, popovídala, co se dělo a nedělo...Byl večer, takže si vaše příspěvky budu moct přečíst až pozítří, protože zátra máme rodinou oslavu, která se asi dost protáhne...Už teď se těším...Moc děkuji za krásné komentáře...Moc mě to potěšilo...

Jak jsem na tom s přidáním něčeho nového?
No, na táboře jsme se ke psaní moc nedostala, takže mám spíše plnou hlavu nápadů, nebo to mám napsané na papíře a nějak se mi to nechce přepisovat... Ale zkusím ještě dnes něco napsat...Mám vymyšlený jeden úplně nový příběh a...Budu pokračovat v Krása není všechno...Na táboře jsem si to nechala trochu projít hlavou...Bude to chtít trochu přepsat, protože jsem to celé úplně překopala (celá já :-D)...Ale snad to půjde a bude se líbit..
To je pro dnešek všechno a jdu se pustit do psaní...

Hejlynka

3.kapitola-1. část

23. července 2012 v 14:59 | Hejlynka |  Stopy peří
Po dlouhé době další část...Doufám, že se bude líbit...
3. Kapitola-Příjezd
Cesta byla sice jenom kousek, ale vedla celou cestu lesem. Dokonce bych řekla, že je to ještě delší, než se zdálo na první pohled. Byla to samá zatáčka a taky spousta hrbolů. Seděla jsem na sedadle spolujezdce a koukala oknem ven. Les je listnatý, takže je tu nejkrásněji určitě na podzim. Ten kluk vedle mě měl už očividně mnohem lepší náladu, protože si potichu prozpěvoval. Mnohem raději bych tedy poslouchala rádio, ale nechtěla jsem ho urazit. Ani nevím, jak se jmenuje. Už jsem dostala příležitost si ho pořádně prohlédnout. Vypadla, jako student. Byl rozhodně starší, než já a taky vyšší. Dlouhé čokoládově hnědé vlasy měl stažené do ohonu a hnědošedé oči upíral na všechna možná místa, jen ne na silnici. Ale i přes to jsme ještě ani jednou nevybočili ze směru a zdálo se, že mám řízení pod kontrolou. Po chvíli se na mě otočil.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"To nevíš? Neměli by ti to říct?"
"Ne, ani ne. Dělám, co se mi řekne, tedy většinou."
"Aha. No, já se jmenuju Darkneilisa, ale můžeš mi říkat jen Darkness."
"To je hodně zvláštní jméno. Já se jmenuju William. Podal bych ti ruku, ale to by asi v téhle chvíli moc dobré nebylo." zasmál se. Veselá kopa.
"Ne, to tedy nebylo. Nemáš náhodou ponětí, proč si vybrali třeba zrovna mě?" rozhodla jsem se vyzvídat.
"Ne, o tom nemám nejmenší tušení. Vím, že kromě tebe přijede ještě dalších asi pět děvčat. Ani nevím, podle čeho si vám vybírali."
"Pracuješ už tu dlouho?"
"Ano, byl jsem adoptivní syn pana Raiena. Bylo nás takových hodně. Měl hodně peněz, tak si to mohl dovolit. Měl jenom jediného syna a ten se věčně nudil. Asi mu chtěl pořídit nějaké kamarády."
"Říkal jsi, měl?"
"Ano, nedávno zemřel. O vilu a přilehlé pozemky se teď stará jeho syn…Daniel." pronesl a při vyslovení toho jména se nějak podivně zasekl a snad i zesmutněl. Nepřišla jsem ale na žádný důvod, proč.
"Aha. Jak je to ještě dlouho?" změnila jsem téma rozhovoru.
"Ne, už je to jenom tak maximálně deset minut."
"Zdá se mi, že už jsme se potkali." musím zjistit, v tom obchodě byl on, nebo jen někdo jemu hodně podobný.
"Ano, dneska jsme se potkali v obchodě. Pochopitelně, to jsem ještě nevěděl, kdo jsi. Jela jsi už někdy na koni?" změnil téma rozhovoru a začal se věnovat silnici. Až teď. To je trochu pozdě, ne?
"No, ještě jsem na něm nikdy neseděla. Vlastně jsem byla ke koni nejblíže asi v zoo." zalhala jsem.Nechtělo se mi vysvětlovat, proč mám z koní strach.
"No, tak to se máš na co těšit. Tedy hlavně na to, jak tě po prvních hodinách v sedle bude všechno bolet." zasmál se. Mě to tak vtipné nepřipadalo.
"Jsme tady." prohlásil. Projeli jsme železnou bránou na kamenné nádvoří. Stál tu obrovský dům a celé to tu působilo docela staře. Tak tady budu příštích několik týdnů bydlet.

Obrázky, co mě zaujaly

17. července 2012 v 14:59 | Hejlynka |  Pro radost
Tohle je pár obrázků,, které mě při procházení internetu zaujaly
Tenhle se mi líbí nejvíc

Omluva

11. července 2012 v 20:57 | Hejlynka |  ostatní
Strašlivě se omlouvám,ale dorazila jsem teď a už vážně nic nenapíšu...V hlavě mám prázdno a nic mě nenapadá...Ale slibuju, že zítra večer sem něco přídám a že toho bude víc, abych si to nějak odčinila...Omlováms e...

Novinky

10. července 2012 v 20:59 | Hejlynka |  ostatní
Momentálně jsem u babičky...Nechci si ztěžovat, ale mají tu dost pomalý počítač, takže nemůžu psát...No, aspoň ne na počítači, takže jsem vzala tužku a papír a pusitla se do psaní...Jde to sice pomalu, ale mám dopředu vymyšlený jeden příběh...Zítra jedu domů a pokusím se sem přidat další kapitolku, ale nemám ponětí, kdy přesně se dostanu domů...Ale budu se snažit...Zatím ahoj...
Hejlynka