Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Srpen 2012

Nestíhám

30. srpna 2012 v 19:29 | Hejly |  ostatní
Zjistila jsem, že totálně nestíhám, takže kapitola a fotky budou až zítra...Omlouvám se, ale dřív to nestihnu...

Pro zabití času...

24. srpna 2012 v 12:28 | Hejly |  ostatní
Chorvatsko...
Všechny fotky z chorvatska mám bohužel doma, takže vám je sem dám až později, stejně jako zážitky z dovolené, já moc moře ráda nemám, ale co...Dovolená to byla i tak pěkná...Horko a cikády...:-D

Absence

22. srpna 2012 v 20:08 | Hejly |  ostatní
Omlouvám se, ale momentálně jsem u babičky a nestihla jsem vám nic napsat dopředu, takže kapitolky budou až příští týden ve středu, jestli stihnu něco napsat...Prázdniny jsou prokleté, jeden týden jsem tam, a pak zase jinde...Společné to má jenom jedno...Buď je tu pomalý počítač, nebo žádný...:-D( A nebo si babička s dědou myslí, že na počítači vám stačí půlhodinka...)

4. Kapitola-1.část

20. srpna 2012 v 20:59 | Hejly |  Stopy peří
Přidávám slibovanou kapitolku a doufám, že se bude líbit...

4. Kapitola- Trinity a Azmael
Po skoro dvou hodinové prohlídce domu jsem byla naprosto vyčerpaná. Největší šok byl v tom, že jsme si prý prošly jen ta místa, která budu v brzké době potřebovat, nehledě na to, že venkovní areál a stáje budou muset počkat do zítra. Avery byla moc milé děvče, ale na můj vkus trochu moc divoká. Měla jsem pocit, že je nadšená úplně z všeho. Pořád se mě na něco vyptávala. Dokonce se ani nezdála zklamaná tím málem informací, které ze mě dostala. Skoro, jako by byla, zviklá na to, že se tu lidé o sobě moc nebaví. Nakonec mě dovedla do mého pokoje a přede dveřmi mi řekla, že večeře bude za půl hodiny a že do té doby mám být v jídelně. No, snad si ještě pamatuju cestu, ikdyž o tom docela hodně pochybuju. On se tu někdo vyzná? Jedna chodba navazuje na druhou a ta zase na třetí, nehledě na tu spoustu dveří. Nikdy bych v takovém domě nechtěla bydlet. Jestli tu přežiju těch pár týdnů a ani jednou se neztratím, budu to považovat za největší úspěch svého života. Zavřela jsem za sebou dveře a rozhlédla se po pokoji. Byl velký, aspoň na můj vkus a celý laděný do zelena. Moje oblíbená barva. Aspoň něco tu nebude tak zlé. Nábytek byl z tmavého dřeva, ale i tak to tu působilo celkem útulně. Najednou někdo zaklepal na dveře. Trochu jsem nadskočila, jak jsem se lekla, ale šla jsem otevřít dveře. Za dveřmi stála hnědovláska se zelenýma očima, skoro stejně vysoká, jako já a zářivě se na mě usmívala.
"Ahoj." spustila zvesela. Měl vysoký, skoro až pisklavý hlásek, ale nějak se mi to k ní hodilo. Měla takový rozpustilý výraz.
"Ehm… Ahoj." odpověděla jsem poněkud roztržitě. Tahle osoba mě vyvedla z míry už jenom svým vzhledem.
"Já se jmenuju Trinity, a ty?" Připomínalo mi to seznamování dětí ve školce.
"No, já se jmenuju Darkneilisa." Vykulila na mě oči.
"To je strašně zajímavé jméno! Vždycky jsem chtěla mít takhle zajímavé jméno!" vykřikla. Trhla jsem sebou. Říká někdo, kdo se jmenuje Trinity?
"Asi se chovám docela divně, že?" zhodnotila. Usmála jsem se na ni.
"To se mi poslední dobou stává docela často. Začínám tím lidi kolem sebe děsit." Mluvila jakoby jenom k sobě.
"No, v první chvíli jsi mě docela vylekala." odpověděla jsem s úsměvem.
"Slyšela jsem, že jsi přijela, tak jsme se na tebe zašla podívat."
"To je od tebe moc milé." Já osobě bych to asi neudělala. Na to jsem moc velký zbabělec.
"Za chvilku začíná večeře. Nechtěl bys doprovodit?" Díky tomu, kdo mi sem poslal tuhle osůbku.
"Ty trefíš do jídelny?" zeptala jsem se nedůvěřivě.
"Už skoro jo, ale pro jistotu jsem si domluvila, že mě tam vždycky někdo zavede." usmála se.
"To je moc chytré. Asi mě něco takového měla napadnout taky." nedokázala jsem přemoct úsměv.
"Tak pojď se mnou na chodbu. Náš doprovod tu bude za chvilku." opět se usmála a vyběhla ze dveří. Následovala jsem ji s myšlenkou, že to tu nebude takové nuda, jak jsem si myslela.


Kapča

19. srpna 2012 v 20:55 | Hejlynka |  ostatní
Dneska jsem byla skoro celý den ve městě, takže už nestihnu nic napsat. Kapitolu mám rozepsanou, ale přidám ji až zítra. Prázdniny jsou pro mě prostě prokleté...:-D

3.kapitola.3.část

11. srpna 2012 v 18:59 | Hejlynka |  Stopy peří
Přidávám další část...Doufám, že se bude líbit

V jiné části domu
Společenskou místností zněl tichý hovor. Nebylo poznat, kdo mluví, takový v tom byl chaos. Jeden mluvil přes druhého a ten druhý se snažil zachytit to, co řekl ten třetí. Přesto všichni mluvili o tom stejném. O tom děvčeti, které přijelo jako poslední.
"Říkám ti, že se spletli. Nemůže to být ona." promluvil vysoký mladík s krátkými černými vlasy.
"Na to vypadá moc křehce." Přitakávali ostatní. Pak ovšem vešla do místnosti vysoká žena se zrzavými vlasy a po jejím boku šli dva mladíci. Jeden s hnědými vlasy A druhý černovlasý. Hovor v místnosti na chvilku ztichnul ale pak se znovu rozezvučil s ještě větší intenzitou. Po chvilce je černovlasý mladík zklidnil.
"Co si o tom myslíš, Nino?"
"Myslím si, že žádná z těch dívek si nezaslouží zemřít." pronesla po krátkém rozvážení. Mladík se usmál.
"Víš, že na to jsem se neptal. Chci vědět, co si myslíš o tom posledním děvčeti. Je to ona, nebo ne?"
"Jako bys to nevěděl sám. Je to ona, o tom není pochyb. Spíš je mi líto těch ostatních. Kdybychom ji přivezli první, mohly by ty ostatní v klidu žít." odpověděla žena rozzlobeně.
"Pak to budou mít jednodušší, než jsme čekali." prohlásil mladík pevným hlasem bez emocí.
"Chováš se, jako by ti to bylo naprosto jedno! Jako by to bylo jedno, kolik lidí zemře kvůli tomu, že Danielovi něco našeptává Kamil. To děvče je nevinné a mi jsme ho tedy už dopředu odsoudili k smrti, stejně, jako ty ostatní." rozkřikla se vztekle. Mladík se opět chladně usmál.
"Mě je to celkem jedno. Koneckonců, čím dřív to tu skončí, tím dřív se budeme zase moci chovat podle starých pravidel." Prohlásil posměšně.
"Stará pravidla jsou k ničemu. Žijeme v moderní době. Jestli se nezačneme chovat podle jiných pravidel, brzy nás objeví a vyhladí lidé, to chcete?" všechny překvapil hlasitý výbuch hnědovlasého mladíka.
"Ale copak, Williame. Vždyť ještě nedávno jsi náš styl života podporoval. Co tak najednou?"
"Jestli ti přijde 50 let, jako nedávno, pak ano. Nestojím už o náš způsob života, ani o žádné zabíjení. Lidé si to nezaslouží." prohlásil pevně.
"Ale ale. Snad ti ta maličká nepřirostla k srdci?"
"Jen říkám, že si to nezaslouží. Ani ona, ani ty ostatní."
"No, tak nám řekni svůj názor na tuhle věc."
"Můj názor je takový, že jestli se to děvče chystáte zabít, pak to budete mít těžší, než se vám na první pohled zdá. Možná vypadá jako nějaká bledule, ale jen tak ne nevzdá." Prohlásil a odešel z místnosti. Jeho přítel se za ním po chvilce vydal také.
"Tobě na ní snad vážně záleží, Wille." nevěřícně kroutil hlavou.
"Ne, můžu tě ujistit, Chrisi, že tím to není. Vezl jsem ji sem, takže její rodiče mě viděli a určitě si i zapamatovali moji podobu. Nestojím o to, aby po mě šla policie. Taky jsem s ní mluvil. Je náhodou celkem milá. Ví o tom, co se o tomhle místě povídá, ale i přesto sem jela. Má víc odvahy, než si ostatní myslí. Myslím, že nakonec by je ještě mohla překvapit."