Přidávám další část...Doufám, že se bude líbit
V jiné části domu
Společenskou místností zněl tichý hovor. Nebylo poznat, kdo mluví, takový v tom byl chaos. Jeden mluvil přes druhého a ten druhý se snažil zachytit to, co řekl ten třetí. Přesto všichni mluvili o tom stejném. O tom děvčeti, které přijelo jako poslední.
"Říkám ti, že se spletli. Nemůže to být ona." promluvil vysoký mladík s krátkými černými vlasy.
"Na to vypadá moc křehce." Přitakávali ostatní. Pak ovšem vešla do místnosti vysoká žena se zrzavými vlasy a po jejím boku šli dva mladíci. Jeden s hnědými vlasy A druhý černovlasý. Hovor v místnosti na chvilku ztichnul ale pak se znovu rozezvučil s ještě větší intenzitou. Po chvilce je černovlasý mladík zklidnil.
"Co si o tom myslíš, Nino?"
"Myslím si, že žádná z těch dívek si nezaslouží zemřít." pronesla po krátkém rozvážení. Mladík se usmál.
"Víš, že na to jsem se neptal. Chci vědět, co si myslíš o tom posledním děvčeti. Je to ona, nebo ne?"
"Jako bys to nevěděl sám. Je to ona, o tom není pochyb. Spíš je mi líto těch ostatních. Kdybychom ji přivezli první, mohly by ty ostatní v klidu žít." odpověděla žena rozzlobeně.
"Pak to budou mít jednodušší, než jsme čekali." prohlásil mladík pevným hlasem bez emocí.
"Chováš se, jako by ti to bylo naprosto jedno! Jako by to bylo jedno, kolik lidí zemře kvůli tomu, že Danielovi něco našeptává Kamil. To děvče je nevinné a mi jsme ho tedy už dopředu odsoudili k smrti, stejně, jako ty ostatní." rozkřikla se vztekle. Mladík se opět chladně usmál.
"Mě je to celkem jedno. Koneckonců, čím dřív to tu skončí, tím dřív se budeme zase moci chovat podle starých pravidel." Prohlásil posměšně.
"Stará pravidla jsou k ničemu. Žijeme v moderní době. Jestli se nezačneme chovat podle jiných pravidel, brzy nás objeví a vyhladí lidé, to chcete?" všechny překvapil hlasitý výbuch hnědovlasého mladíka.
"Ale copak, Williame. Vždyť ještě nedávno jsi náš styl života podporoval. Co tak najednou?"
"Jestli ti přijde 50 let, jako nedávno, pak ano. Nestojím už o náš způsob života, ani o žádné zabíjení. Lidé si to nezaslouží." prohlásil pevně.
"Ale ale. Snad ti ta maličká nepřirostla k srdci?"
"Jen říkám, že si to nezaslouží. Ani ona, ani ty ostatní."
"No, tak nám řekni svůj názor na tuhle věc."
"Můj názor je takový, že jestli se to děvče chystáte zabít, pak to budete mít těžší, než se vám na první pohled zdá. Možná vypadá jako nějaká bledule, ale jen tak ne nevzdá." Prohlásil a odešel z místnosti. Jeho přítel se za ním po chvilce vydal také.
"Tobě na ní snad vážně záleží, Wille." nevěřícně kroutil hlavou.
"Ne, můžu tě ujistit, Chrisi, že tím to není. Vezl jsem ji sem, takže její rodiče mě viděli a určitě si i zapamatovali moji podobu. Nestojím o to, aby po mě šla policie. Taky jsem s ní mluvil. Je náhodou celkem milá. Ví o tom, co se o tomhle místě povídá, ale i přesto sem jela. Má víc odvahy, než si ostatní myslí. Myslím, že nakonec by je ještě mohla překvapit."
Společenskou místností zněl tichý hovor. Nebylo poznat, kdo mluví, takový v tom byl chaos. Jeden mluvil přes druhého a ten druhý se snažil zachytit to, co řekl ten třetí. Přesto všichni mluvili o tom stejném. O tom děvčeti, které přijelo jako poslední.
"Říkám ti, že se spletli. Nemůže to být ona." promluvil vysoký mladík s krátkými černými vlasy.
"Na to vypadá moc křehce." Přitakávali ostatní. Pak ovšem vešla do místnosti vysoká žena se zrzavými vlasy a po jejím boku šli dva mladíci. Jeden s hnědými vlasy A druhý černovlasý. Hovor v místnosti na chvilku ztichnul ale pak se znovu rozezvučil s ještě větší intenzitou. Po chvilce je černovlasý mladík zklidnil.
"Co si o tom myslíš, Nino?"
"Myslím si, že žádná z těch dívek si nezaslouží zemřít." pronesla po krátkém rozvážení. Mladík se usmál.
"Víš, že na to jsem se neptal. Chci vědět, co si myslíš o tom posledním děvčeti. Je to ona, nebo ne?"
"Jako bys to nevěděl sám. Je to ona, o tom není pochyb. Spíš je mi líto těch ostatních. Kdybychom ji přivezli první, mohly by ty ostatní v klidu žít." odpověděla žena rozzlobeně.
"Pak to budou mít jednodušší, než jsme čekali." prohlásil mladík pevným hlasem bez emocí.
"Chováš se, jako by ti to bylo naprosto jedno! Jako by to bylo jedno, kolik lidí zemře kvůli tomu, že Danielovi něco našeptává Kamil. To děvče je nevinné a mi jsme ho tedy už dopředu odsoudili k smrti, stejně, jako ty ostatní." rozkřikla se vztekle. Mladík se opět chladně usmál.
"Mě je to celkem jedno. Koneckonců, čím dřív to tu skončí, tím dřív se budeme zase moci chovat podle starých pravidel." Prohlásil posměšně.
"Stará pravidla jsou k ničemu. Žijeme v moderní době. Jestli se nezačneme chovat podle jiných pravidel, brzy nás objeví a vyhladí lidé, to chcete?" všechny překvapil hlasitý výbuch hnědovlasého mladíka.
"Ale copak, Williame. Vždyť ještě nedávno jsi náš styl života podporoval. Co tak najednou?"
"Jestli ti přijde 50 let, jako nedávno, pak ano. Nestojím už o náš způsob života, ani o žádné zabíjení. Lidé si to nezaslouží." prohlásil pevně.
"Ale ale. Snad ti ta maličká nepřirostla k srdci?"
"Jen říkám, že si to nezaslouží. Ani ona, ani ty ostatní."
"No, tak nám řekni svůj názor na tuhle věc."
"Můj názor je takový, že jestli se to děvče chystáte zabít, pak to budete mít těžší, než se vám na první pohled zdá. Možná vypadá jako nějaká bledule, ale jen tak ne nevzdá." Prohlásil a odešel z místnosti. Jeho přítel se za ním po chvilce vydal také.
"Tobě na ní snad vážně záleží, Wille." nevěřícně kroutil hlavou.
"Ne, můžu tě ujistit, Chrisi, že tím to není. Vezl jsem ji sem, takže její rodiče mě viděli a určitě si i zapamatovali moji podobu. Nestojím o to, aby po mě šla policie. Taky jsem s ní mluvil. Je náhodou celkem milá. Ví o tom, co se o tomhle místě povídá, ale i přesto sem jela. Má víc odvahy, než si ostatní myslí. Myslím, že nakonec by je ještě mohla překvapit."
pááni :) pekne komplikovane