Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Prosinec 2012

Blok

16. prosince 2012 v 18:30 | Hejly |  ostatní
Poslední dobou mám nějaký spisovatelský blok...Nějak se k tomu psaní nemůžu dostat. Doufám, že se to časem(do vánoc) zlepší, ale nějakou dobu tu toho moc nebude...:-D

4. Kapitola-3.část

10. prosince 2012 v 20:09 | Hejly |  Stopy peří
Přidávám další kapitolu. O výkendu jsem se k tomu nějak nemohla dokopat, takže až teď. Možná je to takové trochu zmatenější, ale nějak poslení dobou nejsem schopná si urovnat myšlenky... Doufám, že se to bude líbit...
"Nevšímej si ho. On je takhle protivný vždycky, obzvlášť když někam přijdeš pozdě." Usmála se Trinity. Kluk se na mě zadíval.
"Netušil jsem, že má přijet ještě někdo nový."
"To ty nevýš nikdy. Měl by ses nad sebou zamyslet a zkusit se přestat toulat myslí někde v neznámu."
"Hned po tobě Trinity. Představíš nás se slečnou?"
"Jo, jasně. Darknes, tohle je můj doprovod Dan. Je to takový podivín, ale na to si časem zvykneš."
"Já jsem ještě pořád tady." ozval se podrážděně dotyčný.
"No jo. My víme."
"Nechci zdržovat, ale mohly bychom už vyrazit. Večeře je sice až za čtvrt hodiny, ale neuškodí, když tak budete dřív"Prohodil nenápadně Dan.
"Máš pravdu. Já tě nemít, tak nevím co dělat." zažertovala Trinity.
"No co asi. Žila bys stejně, jako doteď." zabrblal Dan.
"Ty ses do té soutěže o pobyt přihlásila?" zeptala jsem se Trinity. Bylo to něco, co mě už docela dlouhou chvíli zajímalo. Zakroutila hlavou.
"Ne, nebo o tom nevím. Dřív jsem se docela často do takovýchhle soutěží přihlašovala, ale potom, co se mi nikdy nepodařilo nic vyhrát, jsem to vzdala. Ale sem se nepřihlásil asi nikdo. Anebo si to nikdo nepamatuje." Super. Mě na tom hned přišlo něco divného.
"Proč se ptáš?" zeptala se.
"Nic, jen mě napadlo, jestli jsem jediná, kdo neví, že by se do nějaké soutěže přihlašoval."
"No, já si skoro pořád něco nepamatuju, takže by ses radši měla zeptat někoho povolanějšího. Dane? Jak se jmenovala ta soutěž, kterou jsme vyhrály?" jmenovaný sebou trhnul, jako bychom ho vyrušily z hlubokých myšlenek.
"A víš, že ani nevím. Na tohle jsou tu jiní, povolanější lidi." odpověděla a zase se zahloubal do myšlenek.
"No, tak dík za pomoc." pronesla sarkasticky Trinity. Rozhodla jsem se změnit téma rozhovoru.
"Co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se Dana. Vypadal, jako by ho moje otázka překvapila.
"Běžně se starám o koně, ale teď dělám jednoho z instruktorů."
"Ano, to je jedna z věcí, které se mi tady moc líbí. Když jsem se učila jezdit já, tak nás bylo na jednoho instruktora 7. Nechtěla bych být v jeho kůži. Tady máme každý vlastního." pronesla Trinity. Pokoušela se zavést téma jinam, ale já jsem ještě neskončila.
"Jak dlouho už tu pracuješ."
"Docela krátkou dobu." odpověděla neurčitě.
"A to je?"
"Asi čtyři roky. Proč se na to ptáš?" zkoumavě se na mě podíval.
"Nic, jen mě to zajímá. Co máš vystudované?"Zamračil se, jako by mu přišlo divné, kam tím mířím, ale odpověděl.
"Veterynu."
"A kolik ti vlastně je?" Přimhouřil oči.
"Trochu osobní otázka, nezdá se ti?"
"Promiň, jen se snažím, zjistit co nejvíce o lidech tady." pokoušela jsem se tvářit nevině.
"22." A teď to nejdůležitější.
"Máš ji dostudovanou celou, nebo ještě studuješ." Na lidech tady je něco divného. Zadíval se na mě zkoumavě. Tvař se nevině! Tvař se nevině! Opakovala jsem si pořád v duchu. Dlouho neodpovídal, ale pak jsem viděla, jak mu v obličeji svitlo poznání.
"Ne, nemám dostudováno. Ani nemůžu. Čekají mě ještě tři roky studia." usmál se. No, tak tebe asi jen tak nedostanu. Ale já příjdu na to, co je tu divné. Zahnuli jsem za roh a ocitli se ve velké místnosti s dlouhým stolem.