Dneska jsem měla trochu víc času, takže přidávám další část. Tuhle povídku jsem docela dlouho nepřidávala, ale doufám, že jste na ni úplně nezapomněli. Pomalu se začínáme propracovávat k hlavní zápletce...
Ale na tu si ještě chvilku počkáte.
Doufám, že se vám bude líbit.

Večeře proběhla rychle. Dorazili jsme mezi prvními, takže jsem stihla zmizet dřív, než si mě ostatní lidé mohli nějak víc všimnout. Nějak jsem o to nestála. Připadalo mi, že je tu něco moc divného, i když to byl spíš jenom pocit. Mívala jsem takové pocity celkem často a ne vždy se okázaly jako pravdivé, takže jsem se snažila nevěnovat tomu moc pozornosti. Ale celou dobu, co jsem večeřela a i celou cestu zpátky do pokoje, jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Nejspíš už začínám být paranoidní. To musím na všem vidět něco divného?! Připadalo mi divné už jenom to, že tu doopravdy jsem. Bylo to tu divné. Lidi se tu chovají divně…Možná to bude tím, že tu jsou jiné zvyky. Možná. Spíš určitě. Všechny problémy budou nejspíš jenom mojí neschopností se přizpůsobit. Snažila jsem se o tom přesvědčit ještě ve chvíli, kdy jsem si šla lehnout. Dokonce i v posteli jsem se cítila divně. Bylo to tu všechno moc… Moc velké na můj vkus. Byla jsem zvyklá se vždycky málem přerazit při vylézání do schodů, a když jsem se neskrčila, praštit se hlavou o skosenou stěnu nad postelí. Tady nic. Strop měl tak dva a půl metru, takže to rozhodně nehrozilo. Doufala jsem, že ráno by to mohlo být lepší.
Vypravěč:
Skoro na druhém konci domu se ne chodbě míjelo hned několik lidí. Na tuhle noční dobu tu bylo celkem rušno. V kanceláři na konci chodby stálo osm lidí a žena, sedící před nimi jim dávala nějaké pokyny.
"Pokud už nemáte žádné otázky, rozeberte si svoje přidělení a jděte spát." domluvila a začala se věnovat papírům na jejím stole. Nečekala, že by se někdo ozval. Většina z nich neměla. Vzali každý ze stolu jeden papír, ale jako by se neměli k odchodu. Vysoký černovlasý mladík nejistě přešlápnul a potom polknul. Žena zvedla oči od smluv na jejím stole a přísně se na něj podívala.
"Máš nějakou otázku, Denisi?" na moment znejistěl, ale nakonec se přece jenom rozhodl promluvit.
"Ano, vlastně ano. Proč to tolik prodlužujeme? Stejně se je chystáme všechny zabít, tak jakou to má cenu, dál si tady hrát na nějaký jezdecký tábor, nebo co vlastně?"
"Ty rozkazy nevydávám já, takže ti na tvou otázku nedokážu odpovědět. Budeš se muset zeptat jinde. Pokud je to všechno, můžeš odejít." Mladík se otočil a odešel ke dveřím. U nich se zastavil, jako by chtěl ještě něco říct, ale nakonec si to rozmyslel. Za ním postupně odešli skoro všichni ostatní, jako by čekaly jenom na to, až jim někdo zodpoví stejnou otázku. Zůstali jenom Dan, William a Christopher, nezúčastněně se opírající o stěnu. Nina se příkře podívala na Dana, ale ten, jako by ji nevnímal. Upřeně sledoval dveře, kterými před chvíli odešli jeho kolegové.
"Chceš se i ty na něco zeptat, Dane?" Mladík sebou trhnul.
"Ne, jen jsem se zamyslel." Rychle přistoupil ke stolu a zvednul složku se svými úkoly. Nepodíval se dovnitř, jako většina ostatních. Dávno znal svoje přidělení. Když už byl skoro u dveří, žena na něj ještě promluvila.
" Jaký na to máš názor ty, Dane?" Otočil se na ni.
"Záleží na co, bych ten názor měl mít."
"Moc dobře víš, o čem mluvím." Žena byla mírně podrážděná. Už jen tím, že o tom mluvila neustále riskovala, ale měla pocit, že by ho mohla získat na svoji stranu.
"Vím, že by vás kdokoliv z těch, co tu jsou, mohl nahlásit za přípravu zrady krále." Začal. Na malý pocit si Nina pomyslela, že se v něm spletla, ale její pochybnosti zmizeli, když pokračoval.
"Ale myslím si, že si žádná z těch dívek nezaslouží zemřít. Je to kruté i od někoho, jako jsme my." S tím otevřel dveře a odešel. Nina si potichu oddechla. Tušila, že mu může věřit. Oba zbývající mladíci se tvářili nesouhlasně.
"Možná bys neměla být tak důvěřivá." Pronesl potichu Will. Otočila na něj hlavu.
"Když nebudu riskovat, nikdy nic nezískám a už vůbec se mi nejspíš nepodaří žádnou z nich zachránit. Budu se cítit líp, i když se mi to podaří byť i u jediné. Možná mě to bude stát život, ale odmítám být stále stvůra, jako oni. Hnusím se sama sobě, a když mám možnost to změnit, tak to udělám." Zachmuřila se.
"Ale stejně se mi to vůbec nedaří."
"Co se děje Nino?"
"Chtějí se jich zbavit co nejdřív. To děvče se má učit jezdit na Azmaelovy. Nezvládne ho ani zkušený jezdec, natož někdo, kdo má z koní hrůzu. Pravděpodobně zpanikaří a…" Will ji přerušil.
"A dál se nic nestane. Dohlédneme na to. Nezkoušela jste je přemluvit, aby jí dali jiného koně?"
"Ne, vůbec mě nepustili dovnitř, když to domlouvali." Zakroutila hlavou nešťastně. Mladíci se po sobě podívali.
"Snažila jste se, Nino, ale teď už to nechte na nás. Nemá cenu, abyste dál riskovala. O to děvče se postaráme."
Skoro na druhém konci domu se ne chodbě míjelo hned několik lidí. Na tuhle noční dobu tu bylo celkem rušno. V kanceláři na konci chodby stálo osm lidí a žena, sedící před nimi jim dávala nějaké pokyny.
"Pokud už nemáte žádné otázky, rozeberte si svoje přidělení a jděte spát." domluvila a začala se věnovat papírům na jejím stole. Nečekala, že by se někdo ozval. Většina z nich neměla. Vzali každý ze stolu jeden papír, ale jako by se neměli k odchodu. Vysoký černovlasý mladík nejistě přešlápnul a potom polknul. Žena zvedla oči od smluv na jejím stole a přísně se na něj podívala.
"Máš nějakou otázku, Denisi?" na moment znejistěl, ale nakonec se přece jenom rozhodl promluvit.
"Ano, vlastně ano. Proč to tolik prodlužujeme? Stejně se je chystáme všechny zabít, tak jakou to má cenu, dál si tady hrát na nějaký jezdecký tábor, nebo co vlastně?"
"Ty rozkazy nevydávám já, takže ti na tvou otázku nedokážu odpovědět. Budeš se muset zeptat jinde. Pokud je to všechno, můžeš odejít." Mladík se otočil a odešel ke dveřím. U nich se zastavil, jako by chtěl ještě něco říct, ale nakonec si to rozmyslel. Za ním postupně odešli skoro všichni ostatní, jako by čekaly jenom na to, až jim někdo zodpoví stejnou otázku. Zůstali jenom Dan, William a Christopher, nezúčastněně se opírající o stěnu. Nina se příkře podívala na Dana, ale ten, jako by ji nevnímal. Upřeně sledoval dveře, kterými před chvíli odešli jeho kolegové.
"Chceš se i ty na něco zeptat, Dane?" Mladík sebou trhnul.
"Ne, jen jsem se zamyslel." Rychle přistoupil ke stolu a zvednul složku se svými úkoly. Nepodíval se dovnitř, jako většina ostatních. Dávno znal svoje přidělení. Když už byl skoro u dveří, žena na něj ještě promluvila.
" Jaký na to máš názor ty, Dane?" Otočil se na ni.
"Záleží na co, bych ten názor měl mít."
"Moc dobře víš, o čem mluvím." Žena byla mírně podrážděná. Už jen tím, že o tom mluvila neustále riskovala, ale měla pocit, že by ho mohla získat na svoji stranu.
"Vím, že by vás kdokoliv z těch, co tu jsou, mohl nahlásit za přípravu zrady krále." Začal. Na malý pocit si Nina pomyslela, že se v něm spletla, ale její pochybnosti zmizeli, když pokračoval.
"Ale myslím si, že si žádná z těch dívek nezaslouží zemřít. Je to kruté i od někoho, jako jsme my." S tím otevřel dveře a odešel. Nina si potichu oddechla. Tušila, že mu může věřit. Oba zbývající mladíci se tvářili nesouhlasně.
"Možná bys neměla být tak důvěřivá." Pronesl potichu Will. Otočila na něj hlavu.
"Když nebudu riskovat, nikdy nic nezískám a už vůbec se mi nejspíš nepodaří žádnou z nich zachránit. Budu se cítit líp, i když se mi to podaří byť i u jediné. Možná mě to bude stát život, ale odmítám být stále stvůra, jako oni. Hnusím se sama sobě, a když mám možnost to změnit, tak to udělám." Zachmuřila se.
"Ale stejně se mi to vůbec nedaří."
"Co se děje Nino?"
"Chtějí se jich zbavit co nejdřív. To děvče se má učit jezdit na Azmaelovy. Nezvládne ho ani zkušený jezdec, natož někdo, kdo má z koní hrůzu. Pravděpodobně zpanikaří a…" Will ji přerušil.
"A dál se nic nestane. Dohlédneme na to. Nezkoušela jste je přemluvit, aby jí dali jiného koně?"
"Ne, vůbec mě nepustili dovnitř, když to domlouvali." Zakroutila hlavou nešťastně. Mladíci se po sobě podívali.
"Snažila jste se, Nino, ale teď už to nechte na nás. Nemá cenu, abyste dál riskovala. O to děvče se postaráme."
To tu vážne dlho nebolo, normálne som si musela prečítať kapitolu späť aby som si pripomenula, o čom to bolo.
Muhahah, prevrat sa plántje vo veľkom jak pozerám... Už sa teším na pokračovanie! Dúfam že pribudne skôr ako toto