close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

20.Kapitola-2.Část

16. března 2013 v 22:05 | Hejly |  Cesta Někam Jinam
Poslední dobou nemám na psaní ani čas, ani náladu, takže moc často nepřidávám. Tohle je taková kratší část, kde se nic neděje...Doufám, že se bude líbit...:)

Stařenka si povzdechla, ale jinak to nekomentovala. Posadila se za stůl u dveří a začala něco sepisovat. Příšerně jsem se nudila. Nepatřila jsem mezi lidi, kteří by dokázali jenom tak nečině sedět, nebo ležet a koukat do stropu. Začala jsem přemýšlet,jak bych se dostala k oknu. V tuhle chvíli bych dala cokoliv i jen ta takové male vytržení. Nenápadně jsem se podívala na stařenku u dveří. Vypadala dokonale zabraná do své práce a mě si nevšímala. Rozhodla jsem se to risknout. Opatrně jsem odhrnula přikrývku a spustila nohy na zem. Doufala jsem, že koberec ztlumí moje kroky natolik, aby si mě nevšimla. Alespoň ne hned. Po špičkách jsem přešla k oknu a opatrně se naklonila ven. Můj pokoj byl hodně vysoko. Špičky stromů sahaly jen o kousek víš a pode mnou bylo malé městečko. Tedy aspoň myslím, že malé. Nedalo se to tak úplně poznat v záplavě stromů, které vyrůstaly skoro z každého domu. Někdy to byl jenom jeden, jindy víc. Vypadalo to nádherně. Je hrozná škoda, že něco takového není i u nás doma. Kdybych natáhla ruce, dotkla bych se nejbližšího stromu. Zrovna jsem se to chystala udělat, když se nejednou prudce otevřely dveře. Lekla jsem se a málem vypadla z okna, kdybych se nechytila úzkého parapetu. Nicméně to upoutalo pozornost stařenky. Zvedla hlavu od papíru, a když mě nenašla v posteli začala se rozzlobeně rozhlížet kolem. Pokoušela jsem se tvářit provinile a honem se odebrala zpátky do postele. Stařenčin hněv se ale hned přesunul na jinou osobu. Nově příchozí byla docela vysoká elfka s velice světlými vlasy.
"Kolikrát vám mám, slečinko vysvětlovat, že zranění se nemají rušit." začala brblat a honem se hrnula ke dveřím, aby nezvaného hosta vyprovodila ven. Děvče se ale nedalo. I přes to, že byla o dobrý kus větší se protáhla pod stařenčinýma rozevřenýma rukama a posunula se dál do místnosti. Stařenka se na ni ošklivě zamračila.
"Ale vždyť já tu vůbec nebudu dlouho." Začalo se vymlouvat děvče.
"Tohle jsme si nedomluvili, slečinko. Napřed mi mluvíte do péče o jednoho pacienta a teď i do toho druhého? Jak si to představujete?" rozčilovala se na oplátku stařenka.
"Ale to s tím opravdu souvisí. Pořád si ztěžujete, že se nedokáže uklidnit, ale nezeptáte se ho proč. Chtěl jenom vědět, jestli je jeho kamarádka v pořádku."
"No, tak ji vidíš, živou a zdravou a teď můžeš zase klidně jít." Děvče ale na stařenčinu výzvu nereagovalo. Přešlo k posteli a posadilo se na její kraj.
"Ty jsi Alexandra, že ano?" přikývla jsem.
"Mám za úkol se tě zeptat, jak se cítíš."
"A kdo tě úkoluje?" Nejistě jsem se usmála. Oplatila mi to.
"Tvůj kamarád, který se nesmí z postele ani hnout. Měl o tebe starost."
"A který?" Jediný, s kým podle mě mohla mluvit, byl Daniel, ale proč by o mě ten měl mít starost.
"Počkej chvilku…Myslím, že se jmenuje Daniel, nebo tak nějak. Úplně přesně si to jméno nepamatuju." Že by měl stejně málo informací o ostatních, jako já?
"No… tak… Tak mu vyřiď, že jsem v pořádku. Jak je na tom?"
"Vcelku dobře, jenom mu ještě nedovolí vycházet z pokoje, stejně, jako tobě. Měl o tebe opravdu velkou starost, zvlášť když ses dlouho neprobouzela." poznamenala. Hrklo ve mně. Naše mise spočívala hlavně v tom, že se musíme co nejrychleji dostat do hlavního města, ale jestli jsme hodně času strávili tady…
"Jak dlouho jsem spala?"
"Jenom pár dní. Ani ne týden." Týden! O tolik jsme se zdrželi. Rychle jsem se posadila a chystala se vstát. Ale všudypřítomná stařenka mě zase rychle posadila zpět.
"Žádné takové, slečinko. Kampak jste se nám to chystala?"
"Musíme se co nejdříve vydat na cestu dál." Stařenka se usmála.
"Můžu vám říct, že vy se odsud ještě minimálně dva dny nehnete."
"Ale vy to nechápe…" Přerušila mě.
"Ne, slečinko. To vy nechápete, že zdraví musí být vždycky přednější, jinak byste si na světě moc dlouho nepobyla. Momentálně není nic důležitějšího, než abyste byla zdravá." Dořekla a odpochodovala zpátky ke stolku s papíry. Podívala jsem se na děvče, které stále sedělo na kraji postele, a doufala, že v ní najdu oporu, ale vypadalo to, jako by měla naprosto stejný názor, jako stařenka. Plácla jsem hlavou zpátky do polštáře a povzdechla si. Jak někomu můžu pomoct, když zůstanu trčet tady?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 17. března 2013 v 13:47 | Reagovat

jéé...skvela cast :)a prepac, ze som dlhse neobiehala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama