Přidávám zase další část. Vím, že už jsem několikrát slibovala, že budu přidávat častěji, ale poslení dobou nemám na psaní ani čas, ani náladu. Pokusím se přidat zase co nejdříve, ale nemám tušení, kdy.
Doufám, že se vám tahle část bude líbit, i když se v ní nic moc neděje...:)

"Ale vy vážně nechápete, jak moc důležité to je." pokoušela jsem se znovu o protest. Nesmím to přece jenom tak vzdát.
"Můžete se zeptat ostatních. Potvrdí vám, že je ta cesta důležitá." Děvče se postavilo a přešlo k oknu. Vypadalo velice nervózně.
"Koho bychom se podle tebe měli zeptat? Musí ti být jasné, že tvým dvěma vlkodlačím přátelům neuvěříme ani slovo a co se týče toho mladíka… Utrpěl silnou ránu do hlavy a tudíš se mu také nedá stoprocentně věřit."
"V tom případě se zeptejte Katriny. Určitě vám na všechno ráda odpoví." Děvče se otočilo a přešlo zpátky k posteli.
"Vaše výprava, kterou jsme našli omráčenou v lese, byla čtyřčlenná. Určitě si jako tví přátelé myslíš, že jsme na vás zaútočili mi, ale my už jsme vás omráčené našli. Nepřepadáváme poutníky za zálohy, pouze pokud se příliš přiblíží k některému našemu městu, což se nestává moc často. Když jsme vás objevili byli jste už docela dlouho v bezvědomí. Až do doby, než jste se na to děvče začali ptát, jsme netušili, že tam byl ještě někdo další." Zakroutila jsem hlavou.
"To přece není možné. Museli jste ji někde najít. Určitě jste to neprohledali dost pečlivě." To přece nemůže být pravda. Děvče mě chytilo za ramena.
"Podívej, potřebujeme, abys mi řekla všechno, na co si vzpomeneš. Každý detail je velice důležitý. Nemusíš teď hned. Radši si to pořádně promysly a zkus si toho vybavit co nejvíc. Teď tě odvedu za tvým přítelem. Myslím, že společně se vám toho vybaví víc, nebo si vzájemně doplníte některé detaily." postavila se a vytáhla mě na nohy. Viděla jsem, že se stařenka chystá zasáhnout, ale děvče ji hned zarazilo.
"Čím déle budeme čekat, tím méně věcí si vybaví. Navíc bude celou dobu sedět, na to osobně dohlédnu, a kdyby se cokoliv dělo hned pro vás pošlu." Uklidňovala stařenku, když mě vystrkovala ze dveří. Když je zavřela usmála se na mě.
"Myslí to s vámi dobře, ale tohle je věc, která nesnese odkladu. Čím dřív nad tím začnete přemýšlet, na tím víc věcí si vzpomenete."
"Stejně nechápu, k čemu vám to bude, když si jste naprosto jistí, že to nebyli vaši lidé."
"Ano, ale hrozí, že by se to mohlo opakovat. Ať už to byl kdokoliv, dostal se přes naše stráže a ani jsme si ho nevšimli. Potřebujeme zjistit, kdo to byl, abychom se proti nim mohli bránit."
"To je… Logické." Připadalo mi to jako hloupá odpověď, nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
"Běž na konec chodby a potom zahni doleva. Jsou to první dveře napravo."
"Vy se mnou nepůjdete?"
"Ne, musím si ještě něco zařídit. Příjdu pro tebe tak za hodinu, maximálně za dvě." usmála se a odešla chodbou na druhou stranu. Chvilku jsem tam jenom tak stála a dívala se za ní, ale nakonec jsem se odhodlala a vyšla směrem, který mi ukázala.
"Můžete se zeptat ostatních. Potvrdí vám, že je ta cesta důležitá." Děvče se postavilo a přešlo k oknu. Vypadalo velice nervózně.
"Koho bychom se podle tebe měli zeptat? Musí ti být jasné, že tvým dvěma vlkodlačím přátelům neuvěříme ani slovo a co se týče toho mladíka… Utrpěl silnou ránu do hlavy a tudíš se mu také nedá stoprocentně věřit."
"V tom případě se zeptejte Katriny. Určitě vám na všechno ráda odpoví." Děvče se otočilo a přešlo zpátky k posteli.
"Vaše výprava, kterou jsme našli omráčenou v lese, byla čtyřčlenná. Určitě si jako tví přátelé myslíš, že jsme na vás zaútočili mi, ale my už jsme vás omráčené našli. Nepřepadáváme poutníky za zálohy, pouze pokud se příliš přiblíží k některému našemu městu, což se nestává moc často. Když jsme vás objevili byli jste už docela dlouho v bezvědomí. Až do doby, než jste se na to děvče začali ptát, jsme netušili, že tam byl ještě někdo další." Zakroutila jsem hlavou.
"To přece není možné. Museli jste ji někde najít. Určitě jste to neprohledali dost pečlivě." To přece nemůže být pravda. Děvče mě chytilo za ramena.
"Podívej, potřebujeme, abys mi řekla všechno, na co si vzpomeneš. Každý detail je velice důležitý. Nemusíš teď hned. Radši si to pořádně promysly a zkus si toho vybavit co nejvíc. Teď tě odvedu za tvým přítelem. Myslím, že společně se vám toho vybaví víc, nebo si vzájemně doplníte některé detaily." postavila se a vytáhla mě na nohy. Viděla jsem, že se stařenka chystá zasáhnout, ale děvče ji hned zarazilo.
"Čím déle budeme čekat, tím méně věcí si vybaví. Navíc bude celou dobu sedět, na to osobně dohlédnu, a kdyby se cokoliv dělo hned pro vás pošlu." Uklidňovala stařenku, když mě vystrkovala ze dveří. Když je zavřela usmála se na mě.
"Myslí to s vámi dobře, ale tohle je věc, která nesnese odkladu. Čím dřív nad tím začnete přemýšlet, na tím víc věcí si vzpomenete."
"Stejně nechápu, k čemu vám to bude, když si jste naprosto jistí, že to nebyli vaši lidé."
"Ano, ale hrozí, že by se to mohlo opakovat. Ať už to byl kdokoliv, dostal se přes naše stráže a ani jsme si ho nevšimli. Potřebujeme zjistit, kdo to byl, abychom se proti nim mohli bránit."
"To je… Logické." Připadalo mi to jako hloupá odpověď, nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
"Běž na konec chodby a potom zahni doleva. Jsou to první dveře napravo."
"Vy se mnou nepůjdete?"
"Ne, musím si ještě něco zařídit. Příjdu pro tebe tak za hodinu, maximálně za dvě." usmála se a odešla chodbou na druhou stranu. Chvilku jsem tam jenom tak stála a dívala se za ní, ale nakonec jsem se odhodlala a vyšla směrem, který mi ukázala.
je super cast..som zvedava ako teraz dopadne ich stretnutie, predtým mi z toího bolo smutno

dakujem za pochvalu...si bola na blogu asi prave vo chvili, ked vsetko este nebolo doladene