close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

21.Kapitola-2.Část

23. května 2013 v 19:36 | Hejly |  Cesta Někam Jinam
Konečně jsem se dostala k tomu napsat další kapitolu. Doufám, že se bude líbit...:)
Alex
Když jsem došla ke dveřím, chvilku jsem zaváhala. Nějak jsem si nebyla jistá, ale nakonec jsem vzala za kliku a otevřela dveře. Na první pohled vypadal tenhle pokoj stejně, jako můj, možná jen působil menší. Přímo uprostřed totiž rostl strom, který vytvářel jakýsi přírodní sloup. A postel nebyla přímo pod oknem, jako ta moje, ale pěkný kus od něj. Daniel seděl na posteli a četl nějakou tlustou bichli. Vypadal pořádku a… Docela normálně, snad kromě jakési Náplasti nad pravým okem. A měl rozpuštěné vlasy. Vážně nechápu, proč mě zaujalo zrovna tohle. Možná, protože jsem ho ještě nikdy s rozpuštěními vlasy neviděla. Evidentně mě neslyšel přijít. Měla jsem pocit, že bych se měla nějak ozvat, nebo dát najevo, že tam jsem, ale nakonec jsem to neudělala. Vypadal tak klidně a uvolněně. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla, ale možná to bude tím, že naše vztahy jsou…No, jak bych to řekla… Nejspíš takové, jaké jsou. Udělala jsem dva kroky dopředu a promluvila.
"Ahoj." Snažila jsem se mluvit potichu, ale i tak jsem ho vyděsila. Cuknul hlavou dozadu a kniha mu vypadla z ruky a zavřená dopadla s hlasitým žuchnutím na podlahu. Když mě poznal, zakroutil hlavou a povzdechnul si.
"Ty teda umíš člověka vyděsit, Alex"
"Promiň, já nechtěla." Cítila jsem se hrozně provinile. Zakroutil hlavou a zasmál se.
"Ne, to je v pořádku. Byl jsem asi moc zabraný do četby." Mohlo mě napadnout zaklepat, než jsem vstoupila dovnitř. Pomyslela jsem si v duchu.
"Jak se cítíš?"
"Celkem dobře. Hlava už nebolí. Vlastně mě v první chvíli překvapilo, jak moc dobře se cítím. Čekal jsem to horší." usmál se.
"Co to čteš?"
"Něco o zdejší historii. Je to celkem zajímavé." odpověděl a zamyslel se.
"Co tady vlastně děláš?"
"Promiň, jestli ti tu vadím, tak zase půjdu." Natočila jsem se k odchodu.
"Ne, tak jsem to nemyslel, ale…Přemlouval jsem je hrozně dlouho, aby mě za tebou pustili, ale prý jsem na to neměl dost sil a to ani tři dny po tom, co jsem se probudil. Ty jsi při vědomí sotva dva dny a už si tu klidně pochoduješ. Jen mě to zarazilo." No, pochopitelně. Aspoň jsme se konečně dostali k podstatným věcem.
"Dovolili mi sem jít, abychom probrali, co všechno si pamatujeme o… Přepadení. Chtějí znát co nejvíce detailů."
"Ano, když už jsme u toho, taky ti tvrdili, že jsme byli jenom čtyři?"
"Ano, zdá se, že Katrina někam zmizela. A o Sáře a Mornerovy taky nic nevím. Jen něco o tom, že je budou soudit, a že jsou snad ve vězení…" Přikývnul.
"Ano, o tom mi něco taky říkali a navíc jsem o tom četl. Je to tu docela detailně popsané." "Ale co?"
"Nějaká velká válka, hrozně dávno. Je tu i něco o kletbě, ale tak daleko jsem se ještě nedostal. Je to docela náročná četba."
"Myslíš, že bys mi to mohl vysvětlit?" Usmál se.
"Až to přečtu tak určitě." Musela jsem se taky usmát.
"Fajn, a teď k věci. Myslíš, že si pamatuješ něco, co by jim mohlo nějak pomoct?" Zakroutil hlavou.
"Obávám se, že ne. Nepamatuju si ani na jednoho z nich a myslím si, že to má co dělat s tou látkou, která nás omráčila."
"Taky toho nevím o moc víc, snad jen…Jeden z nich měl modré oči. Ale to jim asi moc nepomůže. Kolik je tu asi lidí s modrýma očima." Zatvářil se, jako bych právě řekla něco hrozně geniálního, i když já jsem ten pocit rozhodně neměla.
"No jasně!"
"Co jsem řekla."
"Vyřešila jsi část záhady." Když jsem pořád jenom vyjeveně koukala, rozhodl se mi to vysvětlit. Popadl tu tlustou bichli a začal listovat dopředu.
"Vtip je v tom, že… No tak, tady to někde bylo…" Horečně listoval knihou.
"Co hledáš?" "Někde na začátku je charakteristika zas tohohle světa…Á tady to je. Samozřejmě." podíval se na mě.
"Jsme si jistí, že elfové to nebyli, že?" Přikývla jsem.
"A lidé v tomhle světě modré oči nemají. Nikdo z nich. Takže další možností, jsou Pouštní lidé, ale ti téměř vymřeli. Je jich na celém světě jenom pár. Je velice malá pravděpodobnost, že by to mohl být někdo z nich, takže logická odpověď je, že to museli být vlkodlaci." "Ale to by je přece Sára nebo Morner museli cítit dřív, ne?"
"Když jsi v lese plném nepřátel, očekáváš útok od nich nebo od vlastní rasy?" "To ano, ale pořád…" Povzdechnul si.
"Proč mám pocit, že se snažíš hledat chyby na všem, co řeknu? Zkus se na to podívat logicky. Tahle možnost se přímo nabízí."




+Malý oznam.S povídkou Gardien bych to chtěla zkusit na jednom vebu, takže ji prozatím z blogu smažu. Pokud budete mít zájem, napíšu vám, kde ji budete moct najít...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 24. května 2013 v 13:43 | Reagovat

krásna kapitola :)ja mám zaujem o nazov stranky, kde bude teraz Gardien :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama