Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

Červen 2013

22. Kaptiola- 2. část

30. června 2013 v 22:05 | Hejly |  Cesta Někam Jinam
Přidávám další kapitolu. Konečně jsou prázdniny, takže doufám, že budu přidávat častěji.
Ano, možnost je jenom jedna, ale…
"Tak mírumilovná bytost, jako Věštec přece nemůže být s Xarxem nějak příbuzná. Musel by přece nějak ovlivnit jeho rozhodnutí." Možnost sice je jenom jedna, ale pořád jsem to mu odmítala uvěřit.
"Možná je mírumilovná bytost, ale má zásadu, nikdy se neplést osudu do cesty. Možná si uvědomoval, že se to děje přímo jemu pod nosem, ale ani tak tomu nezabránil." No jo, zásady některých lidí jsou k ničemu.
"Ještě jedna otázka."
"Ano?" Vypadal skoro vyčerpaně z toho, jak mi musel neustále podávat informace a odpovídat na moje dotazy.
"Žije tu spousta druhů kouzelných bytostí, tak proč zrovna člověk? Nebo to taky nebylo ve věštbě řečeno?"
"To konkrétně tam bylo. Něco o člověku vyhnaném ze svého světa válkou, který se vrátí, aby vedl válku ještě větší."
"Ale to nedává žádný smysl." Zamračil se.
"Co konkrétně ti na tomhle jasném sdělení přijde nesmyslné?"
"Pořád jsem nepochopila, proč zrovna člověk. Defakto nejslabší bytost v tomhle světě."
"Nenapadlo tě, že možná proto, od něj nikdo nebude čekat hrozbu. Kdyby Xarx nevěděl, co v té věštbě stojí určitě by se proti člověkovy nebránil. Přišlo by mu to naprosto absurdní."
"Když jsme u toho. Přívěšek je defakto neživá věc. Tak jak by mohl něco vědět?" tohle mě taky docela zajímalo. Proč mě to nenapadlo dřív?
"Býval to vidoucí kámen."
"Na tom přívěsku žádný kámen není a pokud vím, tak je to nějaký keltský znak z kovu."
"Ze zadní strany je připevněná destička z toho kamene. Není to na první pohled vidět, ale je tam." Nadechla jsem se, abych namítla, že to pořád nevysvětluje, jak by mohl kámen mít mysl, ale Simon mě přerušil.
"Ne, ten kámen sám o sobě nemá duši. Jedna osoba se obětovala. Její duše je v tom kamínku a řídí to, co ten kámen dělá."
"Kdo je to?"
"Xarxova matka."
"Ona byla taky věštec, nebo něco takového?"
"Ne, ona byla z poloviny čarodějnice a z poloviny vlkodlak. Chtěla nějak pomoci a proto se rozhodna obětovat."
"Jak dlouho žijí čarodějnice?"
"Dlouho, klidně i déle, než vlkodlaci."
"Děle, než ty určitě, protože ty už dlouho žít nebudeš." ozval se za mými zády chraplavý hlas. Hrobařka se vrátila někdy během našeho rozhovoru připlížila se nám za záda. V kostnaté ruce držela dlouhý zahnutý nůž.
"Vlastně pro vás mám novinku. Ještě vás nezabiju, tedy… Alespoň ne všechny." Usmála se.
"Dozvěděla jsem se, že na vás dva," ukázala nožem na mě a Simona. "je vypsaná slušná odměna. Tedy spíše na tebe děvče a na jeho hlavu. Nemusí být na živu." Zasmála se šíleným smíchem a pomalu se nožem přesunula k Simonovy. Viděla jsem, jak polknul.
"Ale, vy jste přece nezávislí. Tak proč bys nás měla dávat Králi a nezabýt nás všechny. Peníze přece na nic nepotřebuješ." Chápala jsem, o co mu jde. Sice se mě defakto snažil zabýt, ale pořád lepší, než padnout od rukou Xarxovi. Znovu se zasmála.
"Přece nejsi tak hloupí, vlkodlaku. Král se chystá do války a kde je válka je i spousta mrtvých. Mrtvých, kteří by neměli klid, pokud by navždy leželi na bitevním poli. Žádný voják nechce zůstat pochovaný na bitevním poli. Všichni se přejí něco krásného. A to tu je. Klid, ticho a mír. Teď tě zabiju a tu malou holčinu odvedu na hranici svého území. Budu za to mít zvláštní zásluhy, víš?" Opět se šíleně zasmála. Rychle jsem střelila pohledem k Simonovi. Zdálo se mi, že jsem v jeho pohledu zahlédla náznak paniky.


22. Kaptiola- 1. část

9. června 2013 v 21:59 | Hejly |  Cesta Někam Jinam
Přidávám zase kousek kapitoly, tak doufám, že se bude líbit.
Ann
Docela dlouho jsem přemýšlela nad svým rozhovorem se Simonem. Nějakým způsobem jsem cítila, že se mi ulevilo. Neměla jsem na něj být tak hnusná. Bylo to ode mě nefér. Vždycky na mě byl hrozně milý, ale pokaždé jsem si musela připomenout, co by se tu Alex mohlo stát. Jako malé dítě jsem si to samozřejmě neuvědomovala. Například ta kletba. Zažila jsem tu sice dva úplňky, ale nikdy jsem neviděla, co to s nimi udělá. Prostě se pokaždé všichni vlkodlaci vytratili někam pryč a já jsem to neřešila. Jako malé dítě jsem si pochopitelně nespojila jejich mizení s tím, že se potom našlo ve vesnici pár mrtvých lidí. Sice mi zrovna tohle nikdy nikdo pořádně nevysvětlil, ale to nevadí. Další věc byl jejich pohled na zranění. Jsou nesmrtelní a třeba zlomeniny se jim zhojily za pár minut. Už jsem se několikrát přesvědčila, že si neuvědomují, že lidem se může hojit i několik týdnů a ještě dlouho po tom, co zlomenina sroste na ni musí být opatrní. Byli v tomhle ohledu docela lehkomyslní. Hrobařka si nás ze začátku moc nevšímala a nakonec dokonce někam zmizela. Možná se jí podařilo chytit další nevinnou oběť, nebo se jen šla pochlubit. Simon mlčel. Trochu jsem doufala, že se snaží vymyslet, jak nás odsud dostat. Třetí osoba u stromu, Blood, taky mlčela. Nakonec mě přece jenom napadla ještě jedna otázka k našemu rozhovoru.
"Simone?"
"Hm." natočil na mě hlavu.
"Když jsi říkal, že jste nevěděli kdo, a ani kdy to bude, tak jak si můžete být jistí, že je to vážně Alex?"
"Přívěšek to věděl."
"Ano, ale já tak nějak pořád nechápu, co vlastně má Alex dělat. Pořád tu mluvíme o nějaké sudbě, ale když jste to věděli, proč jste proti tomu nic neudělali? Pokud jste věděli, že se Xarx násilím zmocní celé země, proč jste proti tomu nic neudělali?" Když o tom věděli bůh ví, jak dlouho dopředu, tak proč to dovolili?
"Tu věštbu v původním znění slyšeli jenom dva lidé. Věštec a jeho syn. K nám se dostal jenom souhrn toho, co v ní bylo. A stejně, jako v případě Alex nám nedala žádné konkrétní jméno, kdo bude ten uchvatitel. Taky jsem se ptával na takové otázky, jako ty. Podle všeho, co jsem se dozvěděl, nezáleží jenom na tom, co věštec řekne, ale i na tom, co udělají ti, kdo věštbu slyšeli." Zamračila jsem se.
"Tím chceš říct, že…" nechala jsem větu otevřenou.
"Že kdyby někteří lidé neudělali špatné rozhodnutí, možná by se to vůbec nestalo."
"A kdo se v tomhle případě rozhodnul špatně?"pozvednul obočí.
"Věštci obvykle nezasahují do vlastních sudeb." Protočila jsem oči. Ano, taky mi to mohlo dojít.
"Takže to byl jeho syn. Ale co udělal?"
"Tebe ty otázky hodně baví, co? Ve věštbě nebyla žádná konkrétní charakteristika té osoby, což vzal jako jasný důkaz, že to může být kdokoliv. Postavil na to místo sám sebe a kouzli zařídil, že se ho téměř nikdo nemůže ani dotknout, natož ho zabít. Jeho jméno už znáš."