close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

23.Kapitola-2.Část

13. července 2013 v 15:09 | Hejly |  Cesta Někam Jinam


Stařenka zvedla hlavu od papírování a hned se začal zajímat, co se děje.
"Jen se mi trochu zamotala hlava." Nenechala si ale vysvětlit, že můj stav není nijak vážný.
"Příští dva dny se z postele ani nehnete, slečinko. Na chvíli vás spustím z očí a už na vás jdou mdloby. Žádné takové. Dokud nebudete mít dost sil, budete ležet."
Eire
Bylo neskutečně vtipné poslouchat ty dva, jak se navzájem dohadují o každé maličkosti. Chvíli jsme v Alexině pokoji ještě zůstali, ale nakonec nás Léčitelka skoro vyhodila s tím, že jí chce dát něco na spaní. Daniel vypadal skoro, jako by si oddechnul.
"Copak?"
"Někdy už mě Alex vážně nehorázně štve. Pořád musí být po jejím, a když není…"
"Skončí to hádkou. Všimla jsem si." doplnila jsem ho. Přikývnul.
"Dohodli jste se na něčem novém?"
"No, ne tak úplně. Řekněme, že na to máme rozdílné názory."
"To byla ta hádka? Tak k čemu jste došli." Každý detail byl pro nás důležitý. Kde se stala chyba? Kde máme mezeru v ochraně lesa. Jak se jim podařilo sem dostat, a kdo to vůbec byl? Tyhle otázky mě trápily neustále poslední dva dny.
"Podle mého názoru to byli vlkodlaci, ale…" zarazil se.
"Alexandra s tebou nesouhlasí." zkonstatovala jsem.
"Moje tvrzení má logické podklady. Není možné, aby to nebyla pravda."
"A co jsou ty podklady." docela by mě zajímalo, co řekne. Z toho, co jsem od nich zatím slyšela, jsem se nic, až tak jasného nedozvěděla.
"Alex jednoho z těch útočníků viděla. A měl modré oči." Hm, dost podstatný detail.
"Takže to nebyl člověk. Elf to taky nebyl, tím jsme si naprosto jistí. To znamená, že už zbývá jenom vlkodlak." To je hodně chytré. Až do teď jsem si nemyslela, že by mohl člověk být schopný tak dobře dávat dohromady souvislosti. Daniel se se mnou rozloučil s tím, že si jde lehnout. Až po tom, co odešel mě napadlo, že jsem se měla zeptat, s čím konkrétně Alexandra nesouhlasí. Vždyť je to naprosto jednoznačné. Budu se muset zeptat, až se probudí. Vydala jsem se do zahrady za matkou. Seděla u malé fontánky uprostřed zahrady a pozorovala okolní přírodu. V její tváři byly patrné známky únavy. Bylo to na ní poznat čím dál, tím víc. Trhalo mi srdce vidět, jak všichni kolem mě stárnou a mění se v oživlé mrtvoly. Já jsem byla jedno z posledních dětí, které se narodily a to je mi už 120. Je nás čím dál tím méně, ale nedokážeme s tím nic dělat. A mohla za to ta zpropadená kletba. Zlostně jsem zatnula ruce. Jsme předurčeni k tomu, aby se z nás staly oživlé mrtvoly. Všichni, kromě mě a pár dalších, narozených po válce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 14. července 2013 v 10:50 | Reagovat

Krásna časť :) si sa nejak rozbehla v písaní, ale nesťažujem si :D :D som zvedavá na pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama