
Ann
Hrobařka se k němu rychle přibližovala, nůž nachystaný. Začala jsem se modlit. Takhle to přece nemůže skončit, nebo ano? Sotva jsem s ním začala konečně zase vycházet, tak ho zabije někam zelená kreatura? Fajn, vím, že jsem nikdy nebyla moc vzorný věřící a do kostela jsem chodila jen velice nepravidelně, ale prosím, prosím, ať se stane něco, co způsobí, že neumřeme. Napřáhla se k poslednímu úderu. Potom se zarazila, vytřeštila oči. Sípavě se nadechla, ale místo aby vydechla, začala se dusit. Předklonila se ve snaze ulovit si od trápení, ale nepomohlo jí to. Místo toho jsem uviděla opeřený konec šípu, který jí trčel z těla ne straně srdce. Skácela se na zem, kde sebou ještě několikrát nepatrně škubla. Z koutku pusy jí vytékal pramínek zelené krve, která se ztrácela v trávě stejného odstínu. Už se nepohnula, jen slepě upírala oči do stínu lesa. Na druhé straně paseky seděla přikrčená na nízko posazené větvi postava v dlouhém plášti s kapucí. V ruce měla luk, v pozici, která jasně říkala, že z něj bylo před chvílí vystřeleno. Postava seskočila z větve a kráčela směrem k nám. Vytáhnul nůž a začal nám přeřezávat pouta. Jediné, co jsem z něho viděla byly svítivě modré oči, skoro stejně neuvěřitelného odstínu, jako Alexiny. Během našeho odvazování neřekl ani slovo. Když skončil, poodešel k tělu mrtvé hrobařky a vytrhnul jí z těla šíp.
"Jsme ti vděční za naše životy." promluvil nakonec Simon. Muž s kamenným výrazem vzhlédnul.
"Nestojím o vděčnost stvůry, jako jsi ty." zavrčel nepřátelsky. Simon se nadechoval k odpovědi, ale náhle se mezi stromy mihlo něco modrého. Muselo to být obrovské, ale netušila jsem, co to je, dokud to nevystrčilo obří, ledově modrou hlavu na paseku. Byl to obrovský modrý drak. Ve spoustě filmových představách můžete draka vidět, jako celkem mírumilovné stvoření, které rádo pomáhá lidem. V druhé polovině je to naopak stvůra, která chce ničit lidi. Upřímně jsem netušil, která ta představa má blíže ke skutečnosti. Fakt, že drak měl na dlouhém hřbetě připevněné sedlo znamenal, že úplně nepřátelský není, ale že by se chtěl přátelit taky nevypadal. A nevypadal jako Safira z Eragona. Mnohem více připomínal čínského draka. Byl dlouhý a relativně nízký. Měl dva páry nohou, relativně blízko u sebe a hrozně dlouhý ocas. Byl celý pokrytý zářivě modrými šupinami. Za hlavou měl Jakýsi límec, podobný, jako měly některé druhy dinosaurů, a dlouhé tmavě modré vousy. Oči měl v tak tmavém odstínu modré, že skoro až hraničila s černou. Muž k němu dlouhými kroky přešel.
Hrobařka se k němu rychle přibližovala, nůž nachystaný. Začala jsem se modlit. Takhle to přece nemůže skončit, nebo ano? Sotva jsem s ním začala konečně zase vycházet, tak ho zabije někam zelená kreatura? Fajn, vím, že jsem nikdy nebyla moc vzorný věřící a do kostela jsem chodila jen velice nepravidelně, ale prosím, prosím, ať se stane něco, co způsobí, že neumřeme. Napřáhla se k poslednímu úderu. Potom se zarazila, vytřeštila oči. Sípavě se nadechla, ale místo aby vydechla, začala se dusit. Předklonila se ve snaze ulovit si od trápení, ale nepomohlo jí to. Místo toho jsem uviděla opeřený konec šípu, který jí trčel z těla ne straně srdce. Skácela se na zem, kde sebou ještě několikrát nepatrně škubla. Z koutku pusy jí vytékal pramínek zelené krve, která se ztrácela v trávě stejného odstínu. Už se nepohnula, jen slepě upírala oči do stínu lesa. Na druhé straně paseky seděla přikrčená na nízko posazené větvi postava v dlouhém plášti s kapucí. V ruce měla luk, v pozici, která jasně říkala, že z něj bylo před chvílí vystřeleno. Postava seskočila z větve a kráčela směrem k nám. Vytáhnul nůž a začal nám přeřezávat pouta. Jediné, co jsem z něho viděla byly svítivě modré oči, skoro stejně neuvěřitelného odstínu, jako Alexiny. Během našeho odvazování neřekl ani slovo. Když skončil, poodešel k tělu mrtvé hrobařky a vytrhnul jí z těla šíp.
"Jsme ti vděční za naše životy." promluvil nakonec Simon. Muž s kamenným výrazem vzhlédnul.
"Nestojím o vděčnost stvůry, jako jsi ty." zavrčel nepřátelsky. Simon se nadechoval k odpovědi, ale náhle se mezi stromy mihlo něco modrého. Muselo to být obrovské, ale netušila jsem, co to je, dokud to nevystrčilo obří, ledově modrou hlavu na paseku. Byl to obrovský modrý drak. Ve spoustě filmových představách můžete draka vidět, jako celkem mírumilovné stvoření, které rádo pomáhá lidem. V druhé polovině je to naopak stvůra, která chce ničit lidi. Upřímně jsem netušil, která ta představa má blíže ke skutečnosti. Fakt, že drak měl na dlouhém hřbetě připevněné sedlo znamenal, že úplně nepřátelský není, ale že by se chtěl přátelit taky nevypadal. A nevypadal jako Safira z Eragona. Mnohem více připomínal čínského draka. Byl dlouhý a relativně nízký. Měl dva páry nohou, relativně blízko u sebe a hrozně dlouhý ocas. Byl celý pokrytý zářivě modrými šupinami. Za hlavou měl Jakýsi límec, podobný, jako měly některé druhy dinosaurů, a dlouhé tmavě modré vousy. Oči měl v tak tmavém odstínu modré, že skoro až hraničila s černou. Muž k němu dlouhými kroky přešel.
skvelá časť :) tesim sa na pokračovanie :)
Teda, keď tu budeš 
ps: nemohla by si pridat obrázok toho draka??