close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

24.Kapitola-2.Část

27. července 2013 v 15:09 | Hejly |  Cesta Někam Jinam


"Být vámi se tu moc dlouho nezdržuju. Brzy by se sem mohli začít slézat jiní hrobaři, kteří budou chtít její území, nehledě na to, že tady pro princezničku si sem jde její královský bratr." řekl a nasedl na draka. Drak se nohama odrazil od země a hned, jak byl ve vzduchu roztáhl obrovská kožovitá křídla, která byla snad dvakrát větší, než on sám, a vzlétl. Závan vzduchu, který vyvolal máchnutím křídel byl tak mocný, že mě málem porazil na zem. Sice to trvalo jenom chvíli, ale byla jsem si naprosto jistá, že už nikdy nic takhle nádherného neuvidím. Ano, bylo to možná hrozivé zvíře, které by mi mělo nahánět hrůzu, ale svým způsobem krásnější zvíře, než tenhle osamělý drak nemohlo existovat. Seděla jsem na zemi a zírala na místo, kde drak zmizel mezi mraky. Najednou mi někdo položil ruku na rameno.
"Ann, měl pravdu. Měli bychom odsud co nejdříve zmizet." pronesl potichu Simon. Podívala jsem se na něj. On i ta neznámá Dívka Blood vyvázli bez větších zranění. V hlavě se mi vybavila mužova slova. Otočila jsem se na Blood.
"Ty jsi princezna." nebyla to otázka, jen prosté zkonstatování. Přesto přikývla.
"Možná si na mě nepamatuješ, ale znali jsme se. Když jste tu ty a tvůj brat byli poprvé, potkali jsme se." pronesla pomalu. Ano, možná tam nějaká matná vzpomínka byla. Někde, ale teď jsem neměla dost času na to, abych pátrala v paměti. Přikývla jsem.
"Pak jsi přesně ten, koho potřebujeme." Zatvářila se nechápavě.
"Potřebujeme mluvit s králem a ty nás k němu můžeš dovést." V očích jí problikla panika.
"Ne, já už se tam nechci vrátit. Ty nevíš, jaké to tam je. Nemůžu nic dělat. Chovají se ke mně, jako bych byla rozbitná a mohlo mě zničit i sebemenší škobrtnutí. Já se tam prostě nemůžu vrátit. Dusím se v těch zdech. Jenom proto jsem utekla." říkala v panice. Viděla jsem na ní, jak je zoufalá. Já bych taky nedokázala žít, jako v kleci. Ale tuhle pomoc jsme opravdu potřebovali. Nikdo jiný nám nemohl pomoci lépe.
"Určitě se to dá nějak zařídit, aby ti dali víc volnosti. Mluvením se dá vyřešit spousta věcí. Když si o tom se svým otcem promluvíš, určitě ti dá určitou volnost. Ale tohle je důležitější. Můžeš nám pomoct zachránit stovky, nebo dokonce tisíce nevinných životů." Smutně se usmála.
"Kdybys jenom věděla. To není otec, kdo mě tak nesmyslně chrání. Otec už spoustu let nevnímá skoro nic. Můj bratr je ten, kdo mi nedovolí svobodně žít a neustále mě hlídá. Drží mě v kamenných zdech hradu, jako v kleci. To kvůli němu jsem utekla."
"Tak to už snad trochu přeháníš, sestro." Ozval se těsně za mnou ledový hlas. Vzápětí jsem na krku ucítila ostří dýky. Viděla jsem, jak se na Simona vrhlo několik mužů a v několika vteřinách ho znehybnili. Blood vytřeštila oči, otočila se a vběhla do lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 28. července 2013 v 10:57 | Reagovat

to nechaš takýto koniec?? nech je co najskor dalsia :D :D inak je to skvelá kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama