
Alex
Když Daniel i ta dívka odešli, stařenka mě donutila vypít zase nějakou šíleně zbarvenou tekutinu, po které jsem usnula jako špalek. Měla jsem spánek beze snů a moje tělo bylo po probuzení odpočaté, ale moje mysl byla jaksi otupělá a unavená. Skoro, jako by spalo jenom moje tělo, ale mysl ne. Jenom jsem seděla a zírala do prázdna. Nevnímala jsem čas. Po nějaké chvíli zase přišlo to děvče. Napřed se na mě podívalo- na to, jak strnule zírám do zdi a kývám hlavou ze strany na stranu. Poodešla ke stařence.
"Udělala jste jí to moc silné."
"Možná jsem trochu pozapomněla, že je člověk a není na to zvyklá, ale to časem odezní."
"Potřebuju se jí na něco zeptat a to nejde, když nebude vnímat. Nemohla byste jí namíchat něco na probrání." odpověděla mladá elfka zlostně.
"Můžu to zkusit, ale těžko to do ní dostanete. Odmítá vypít cokoliv, co namíchám. Možná byste se jí mohla zeptat proč." zamumlala stařenka a pustila se do míchání zase nějakého dryáku. Tenhle měl tmavě vínovou barvu. Mladá elfka si ho od ní vzala a přešla k mojí posteli.
"Je mi líto, co teď budu muset udělat, ale potřebuju, abys vnímala." naklonila se s tím dryákem nad moji postel
"Ne já…" Pokusila jsem se o dost chabý odpor, ale ve chvíli, kdy jsem otevřela pusu, mě chytila za čelist a nalila mi to do krku. Hned potom mi pusu zavřela a držela ji, dokud jsem nepolkla. Bylo to neskutečně hořké, ale jako by to moji mysl dokázalo probrat. Ve chvíli, kdy mě pustila, jsem se prudce předklonila, protože jsem se během polikání části tekutiny nadechla. Ta pachuť v puse byla příšerná. Stařenka přišla k posteli se sklenicí obyčejné vody a miskou, abych si mohla vypláchnout pusu. Dívka to všechno jen sledovala.
"Odpusť mi, ale bylo to nucené zlo. Ještě se tě potřebuju na něco zeptat." To neznamená, že jí tohle odpustím. Zamračila jsem se na ni.
"Proč náš vlastně takový odpor ke všem lékům, které ti podáváme? Nás léčí už několik set let. Nechápu tvou nedůvěru." Vzpomněla jsem si na jedny ze svých lekcí, které jsem dostala po cestě. Elfové jsou nejlepší léčitelé na celém světě. To ale pořád nevysvětluje to, co jsem viděla v té vesnici. Na to bych koneckonců docela ráda věděla odpověď. Stručně jsem jí vylíčila, co jsem viděla a slyšela ve vesnici.
"Snažíme se vyrobit mořskou vodu. Není v tom žádná jedovatá látka."
"Mořská voda je defakto jenom slaná voda." Co jiného by to mohlo být? Usmála se.
"U vás možná ano, ale ta tady obsahuje spoustu užitečných látek a některé z nich už naše tělo dokonce vyžaduje."
"Tak proč si pro tu vodu jednoduše nezajdete? K moři to nemáte zase až tak daleko."
"Protože nemůžeme."
"A kdo vám to zakazuje?"
"Kletba. Souvisí to s dávnou historií." Když už jsme u toho…
"A nemohla bys mi o ní něco říct?" Zatvářila se zamyšleně.
"Ani ty, ani tvůj přítel nevíte nic o naší historii. To je dost divné, nemyslíš?" Musím rychle vymyslet nějakou výmluvu. Až do teď mi nedošlo, že oni vlastně neví, odkud pocházím, ani kdo jsme.
"Myslíte, že nám, lidem dovolí studovat knihy o historii? Já jsem byla v naší vesnici jedna z mála, kteří vůbec uměli číst."
"Ano, to by dávalo smysl." Zamyslela se.
Když Daniel i ta dívka odešli, stařenka mě donutila vypít zase nějakou šíleně zbarvenou tekutinu, po které jsem usnula jako špalek. Měla jsem spánek beze snů a moje tělo bylo po probuzení odpočaté, ale moje mysl byla jaksi otupělá a unavená. Skoro, jako by spalo jenom moje tělo, ale mysl ne. Jenom jsem seděla a zírala do prázdna. Nevnímala jsem čas. Po nějaké chvíli zase přišlo to děvče. Napřed se na mě podívalo- na to, jak strnule zírám do zdi a kývám hlavou ze strany na stranu. Poodešla ke stařence.
"Udělala jste jí to moc silné."
"Možná jsem trochu pozapomněla, že je člověk a není na to zvyklá, ale to časem odezní."
"Potřebuju se jí na něco zeptat a to nejde, když nebude vnímat. Nemohla byste jí namíchat něco na probrání." odpověděla mladá elfka zlostně.
"Můžu to zkusit, ale těžko to do ní dostanete. Odmítá vypít cokoliv, co namíchám. Možná byste se jí mohla zeptat proč." zamumlala stařenka a pustila se do míchání zase nějakého dryáku. Tenhle měl tmavě vínovou barvu. Mladá elfka si ho od ní vzala a přešla k mojí posteli.
"Je mi líto, co teď budu muset udělat, ale potřebuju, abys vnímala." naklonila se s tím dryákem nad moji postel
"Ne já…" Pokusila jsem se o dost chabý odpor, ale ve chvíli, kdy jsem otevřela pusu, mě chytila za čelist a nalila mi to do krku. Hned potom mi pusu zavřela a držela ji, dokud jsem nepolkla. Bylo to neskutečně hořké, ale jako by to moji mysl dokázalo probrat. Ve chvíli, kdy mě pustila, jsem se prudce předklonila, protože jsem se během polikání části tekutiny nadechla. Ta pachuť v puse byla příšerná. Stařenka přišla k posteli se sklenicí obyčejné vody a miskou, abych si mohla vypláchnout pusu. Dívka to všechno jen sledovala.
"Odpusť mi, ale bylo to nucené zlo. Ještě se tě potřebuju na něco zeptat." To neznamená, že jí tohle odpustím. Zamračila jsem se na ni.
"Proč náš vlastně takový odpor ke všem lékům, které ti podáváme? Nás léčí už několik set let. Nechápu tvou nedůvěru." Vzpomněla jsem si na jedny ze svých lekcí, které jsem dostala po cestě. Elfové jsou nejlepší léčitelé na celém světě. To ale pořád nevysvětluje to, co jsem viděla v té vesnici. Na to bych koneckonců docela ráda věděla odpověď. Stručně jsem jí vylíčila, co jsem viděla a slyšela ve vesnici.
"Snažíme se vyrobit mořskou vodu. Není v tom žádná jedovatá látka."
"Mořská voda je defakto jenom slaná voda." Co jiného by to mohlo být? Usmála se.
"U vás možná ano, ale ta tady obsahuje spoustu užitečných látek a některé z nich už naše tělo dokonce vyžaduje."
"Tak proč si pro tu vodu jednoduše nezajdete? K moři to nemáte zase až tak daleko."
"Protože nemůžeme."
"A kdo vám to zakazuje?"
"Kletba. Souvisí to s dávnou historií." Když už jsme u toho…
"A nemohla bys mi o ní něco říct?" Zatvářila se zamyšleně.
"Ani ty, ani tvůj přítel nevíte nic o naší historii. To je dost divné, nemyslíš?" Musím rychle vymyslet nějakou výmluvu. Až do teď mi nedošlo, že oni vlastně neví, odkud pocházím, ani kdo jsme.
"Myslíte, že nám, lidem dovolí studovat knihy o historii? Já jsem byla v naší vesnici jedna z mála, kteří vůbec uměli číst."
"Ano, to by dávalo smysl." Zamyslela se.
opäť úžasná kapitola :) Ja by som tiež len veľmi nerada vypila divne sfarbenú tekutinu od cudzieho človeka
teším sa na ďalšiu