close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

27.Kapitola

24. srpna 2013 v 15:09 | Hejly |  Cesta Někam Jinam
Alex
To je příliš krutý osud, jen za přidání se na špatnou stranu ve válce. Najednou jsem se na to dokázala podívat jinak. Kdyby to ti vesničané věděli, určitě by se k elfům chovali jinak. Přesto jsem ale měla ještě jednu otázku.
"A co upíři? Jak vznikli ti?"
"Jsou nejmladší rasou naší země. Zrodili se až po válce. Původně to byla skupinka Pouštních lidí, která se oddělila. Po tom, co jich pár odešlo na Zemi a válka skončila tak hrozně pro jejich rasu, rozhodli se učinit velice odvážný krok. Ti nejodvážnější z nich překonali zmrzlou pláň a dostali se až k věži, ve které žijí poslední dva mocní tvorové počátku. Prosili je o možnost pomstít se tak usilovně, až jim Mocní tu možnost dali. Dali jim možnost pomstít se lidem tím, že budou pít jejich krev. Ale oni tím přišli o to nejcennější, co měli. Jejich draci nedokázali žít d bytostmi, které vraždí nevinné. Odešli od nich do ledové planiny, ve které se stali kameny, jako spousta jejich druhu. Upíři si nikdy nepřestali vyčítat, co udělali, ale nic s tím nedokáží udělat. Je to jakoby prokleli sami sebe." Bylo na ní poznat, že je jí to líto. Možná ze začátku ani netušili, o co přijdou, když si za pomstou půjdou příliš pevně.
"Asi za hodinu by s vámi chtěla mluvit naše nejvyšší rada. Potřebují znát některé detaily toho přepadení." Hrklo ve mně. Ale co jim mám říct! Nemohla jsem tam jenom tak napochodovat a říct, že pocházím ze Země a že jsem sem přišla na pomoc vlkodlakům, které oni evidentně moc v lásce nemají.
"Myslíš, že bych mohla mluvit s Danielem?"
"A proč?" Mysli, mysli.
"Chtěla bych se ho zeptat ještě na něco, co jsme během naší hádky nedořešili." pronesla jsem nevinně. Nebo jsem se o to aspoň pokoušela. Zdálo se mi, že mě prokoukla, ale hned to zamaskovala.
"Dobře, pošlu ti ho sem." Usmála se a vyšla ze dveří. Budeme muset s Danielem něco chytrého vymyslet.
Eire
To děvče před námi něco tají. Věděla jsem to už od první chvíle. Člověk, kterého by doprovázeli hned dva čelenové královské stráže? A ten výraz, který jí proběh přes tvář, když jsem jí řekla o přání nejvyšší rady, byl všeříkající. Hned, jak jsem k ní dovedla Daniela pospíchala jsem za matkou. Ona se určitě nenechala oklamat a dokáže mi říct víc. Určitě ví, kdo to děvče ve skutečnosti je. Našla jsem ji, stejně jako včera, v zahradě. Tentokrát na opačném konci, kde si prohlížela keříky růží.
"Co nám to děvče tají, matko." usmála se.
"I tobě krásný den, Eire. Dnes se ten den obzvláště vyvedl." Ve svém spěchu jsem zapomněla, jak si matka potrpí na slušné vychování.
"Ano, to je pravda. I tobě krásný den." mírně jsem se uklonila. Znovu se usmála a začala mluvit.
"To děvče pro nás není nijak nebezpečné. Jen neví, co od nás může čekat, to je vše. Závisí na ní hodně životů a ona se snaží zachránit je všechny. Na tak mladou dívku je to hodně těžký úkol." povzdechla si.
"Ale, kdo to tedy doopravdy je?"
"Jmenuje se Alexandra Dewrilowá a je ze světa lidí, přestože její rodina pochází původem odsud. Dokonce má některé předky i mezi elfi. Je to to děvče, které má zbavit vlkodlaky jejich tyrana. Má za úkol dostat se do hlavního města, kde má přesvědčit generála vojsk, aby se přidal na jejich stranu. Přes náš les šli jenom, aby si zkrátili cestu. Ti dva vlkodlaci na ni mají dohlížet."
"Pokud je to ale skutečně ona, není hloupost pokoušet se ji dostat do hlavního města, nepříteli přímo pod nos jen se třemi lidmi, jako doprovod? A navíc, už jenom ta kombinace člověk a vlkodlak musí vzbudit obrovský povyk všude, kudy projdou."
"Královna Mira zoufale touží po návratu starých časů, za které bojovali její rodiče, stejně, jako doufá, že když bude poražen Xarx vrátí se k ní její sestra. Chce to ukončit co nejdříve a válka je nejrychlejší možnost."
"A neměli bychom potom pomoci s jejich cestou ke svobodě?" Matka se na mě vystrašeně podívala.
"Když jsme se naposledy zapletli do války, mělo to za následek kletbu, která z nás časem udělá chodící mrtvoly. Xarx má na své straně dvě čarodějky a on sám vládne čarodějnou mocí. Pokud bychom prohráli, mohli bychom skončit ještě mnohem hůř, než na tom jsme." Přemýšlela jsem nad jejími slovy, ale už jsem ve skutečnosti byla rozhodnutá. Nebudu se dívat na to, jak mi celý můj národ umírá před očima. Pokud bychom vyhráli, mohli bychom se dočkat zrušení původní kletby a to za to riziko stojí. Jako členka Nejvyšší rady mám právo přednést takový návrh.
Alex
Seděla jsem na posteli a horečně přemýšlela. Jak to jenom vymyslet. Jsem hrozně mizerná lhářka. Každý to na mě hned pozná. Vůbec netuším, co budeme dělat. Během chvilky přišel do mého pokoje Daniel. Stařenka se mezitím někam vypařila, takže jsme mohli mluvit relativně otevřeně.
"Jak se cítíš?" zeptal se zvesela.
"Tady jde o něco důležitější, než jak se cítím. Chce s námi mluvit Nejvyšší rada. Co jim mám říct? Já jsem mizerná lhářka, každý to na mě hned pozná. A nejsem si jistá, jestli je nejlepší nápad, říct jim pravdu." V ruce jsem neustále přehazovala přívěsek tlapky, který jsem dostala na vánoce. Byla jsem neskutečně nervózní. Daniel mě chytil za ruce a donutil mě, abych se mu podívala do očí.
"Přemýšlel jsem nad tím. To, že jsi špatná lhářka vím už docela dlouho, ale možná bys nemusela lhát. Do hlavního města jdeme proto, že se snažíme sehnat pomoc do války. Mohla bys jim říct pravdu a poprosit je o pomoc."
"Nevidím jediný důvod, proč by nám měli pomáhat."
"Tak delece jsem zatím nepřemýšlel a už na to nemáme čas. Ale věřím ti. Jsi dobrý řečník, určitě něco vymyslíš za pochodu." Když viděl, jak vyděšeně jsem se zatvářila, usmál se.
"Alex, když budeš mluvit od srdce, bude to vždy tisíckrát lepší, než nějaký dlouhý proslov, který by ses naučila nazpaměť a potom byla nervózní, že vynecháš jedno slovo. Určitě by bylo lepší, kdybychom se mohli poradit se Sárou a Mornerem, ale to nemůžeme. Věřím ti, že to zvládneš." Mále jsem se začínala červenat. Tolik důvěry ve mně nikdo ještě nikdy nevložil, dokonce ani rodiče. A už tuplem bych to nečekala od Daniela, který byl ještě před pár týdny můj úhlavní nepřítel.
"Díky za důvěru. Teď už ti jen zbývá doufat, že to nezvořu."
"Neboj, kdyby se něco dělo, podržím tě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 24. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

som zvedavá ako dopadne ten rozhovor a čo Alex povie...od Daniela bola strašnne krásna ta podpora :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama