close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

6.Kapitola-Část 2

7. srpna 2013 v 15:09 | Hejly |  Stopy peří
Doufám, že si na tuhle povídku ještě někdo pamatujete a taky na to, o co vní vlasně jde. Tady se pomalu začínáme dostávat do děje a už jsem skoro u hlavní zápletky, která by se měla objevit během příštích tří kapitol...Snad...:-D


Když se člověk snaží zůstat nenápadný není zrovna dobrý nápad chodit na společnou snídani, jako poslední. Když jsme ale zahnuli za roh, ukázalo se, že to zdržování se možná i vyplatilo, jelikož v jídelně už skoro nikdo nebyl. Jenom v čele stolu seděl hnědovlasý mladík, který se jenom nezaujatě rýpal v jídle, jako by vůbec neměl hlad. Těch pár posledních holek, co tu zůstaly se pokoušelo upoutat jeho pozornost, ale když to nezabíralo postupně odcházely. Trinity se šla posadit na stejné místo, jako včera a já jsem si sedla hned vedle ní. Na stole přede mnou byl čaj a miska s kukuřičnými lupínky. Obvykle bych se na to vrhla, ale po té skoro probděné noci jsme moc neměla chuť k jídlu. I když jsme od toho mladíky seděly skoro přes celý stůl, Trinity se ho nezdráhala pozdravit.
"Dobré ráno, Danieli." Měla hodně dobrou náladu, ale její veselý pozdrav, jako by s ním skoro nehnul. Jen zabrblal nějakou neidentifikovatelnou odpověď a dál se šťoural ve snídani. Nevěděla jsem, jestli má taky pozdravit, ikdyž ho vůbec naznám a tak jsme radši mlčela. Trinity se ke mně naklonila.
"Tohle je Daniel. Patří mu to tady. Obvykle je to docela vesel kopa, ale posledních pár dnů ne. Ale to víc lidí tady. Skoro, jako by je něco trápilo, ale co to je, to vědí jenom oni a bůh. Mimochodem, víš, že jsi docela populární? Spousta lidí se na tebe ptala."
"To je určitě jenom tím, že jsem dorazila jako poslední. Určitě to tak muselo být i s ostatními." Nelíbilo se mi, když jsme na sebe poutala pozornost a o to míň, když to bylo v naprosto neznámém prostředí.
"Mě se to tedy rozhodně nestalo." zakroutila hlavou.
"No, anebo ti o tom prostě nikdo neřekl." Chvilku to vypadalo, jako by chtěla něco odseknout, ale pak si to rozmyslela. Zakroutila hlavou a věnovala se svojí snídani. Po chvíli se zvedla vysoká hubená blondýnka a zamířila směrem k nám.
"Ahoj, já jsem Fiona. Slyšela jsem, že jsi dorazila až včera. Pokud budeš s čímkoliv potřebovat pomoct, tak se rozhodně ozvy." Skoro jsem slyšela, jak trinity vedle mě skřípe zuby. Usmála jsem se.
"Díky."
"Je dobře, že už jsi dorazila. Konečně budeme moct začít jezdit na projížďky. Už jsi někdy seděla na koni?"
"Ne." Trinity se na mě podívala a nadechovala se, aby mi odporovala, ale kopla jsem ji pod stolem do nohy. Tohle nebylo zrovna něco, o čem bych se chtěla bavit s každým. Zabodla pohled zpátky do hrnku s čajem. Doufala jsem, že to pochopila dost na to, aby to před touhle osobou nevytahovala. Fiona se evidentně snažila chovat mile, ale měla jsem z ní špatný pocit. Stejně, jako z celého tohohle místa, ale to je detail. Když jsem si všimla, že Trinity už dojedla, začala jsem se zvedat.
"No, tak se měj. My si musíme ještě něco nachystat a navíc ještě nejsem vybalená, tak se měj."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama