close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

6.Kapitola-Část 3

14. srpna 2013 v 15:09 | Hejly |  Stopy peří
Druhá část kapitoly...


Chytila jsem trinity za rukáv a začala ji nenápadně postrkovat směrem ke schodišti. Mladík v čele stolu se za námi otočil. Chvilku na mě zíral, skoro jako by si až teď uvědomil, že tam jsem. Nadechnul se, jako by chtěl něco říct, ale dřív než to stihnul jsme zahnuly za roh. Když jsme došli až skoro k mému pokoji, Trinity se na mě otočila.
"Proč nechceš, aby někdo věděl, že máš z koní strach?"
"Protože bych to pak musela každému vysvětlovat a to se mi nechce." Kývla hlavou, že rozumí.
"Ale mě jsi slíbila, že mi to vysvětlíš." udělala psí oči. Povzdechla jsem si.
"Kdysi jsem chodila do jednoho jezdeckého centra kousek odtud pomáhat. Vlastně je to jenom asi dva a půl roku zpátky. Troufám si tvrdit, že jsem v ježdění byla docela dobrá, nebo tu o mě aspoň říkali. Jezdila jsem na úžasné klisně, která se jmenovala Koffe. Dohromady jsme byly dobrý tým, jenže potom ji někdo koupil a mě přiřadili k jinému koni. Byla to zase kisna a jmenovala se Deamon. A troufám si tvrdit, že mě nenáviděla od prvního okamžiku. Nebyla jsem schopná na ni vůbec nasednout, natož na ní jezdit, to bylo poznat už na první hodině. Chtěla jsme jí potom donést jablko. Byla v boxu s jedním Fríským koněm. Byl docela těžký, ale s ním problémy nebyly, a když tam přišel někdo s nadváhou, žádný jiný kůň by ho neunesl. Dveře byly uprostřed, takže jsem se dostala přímo mezi ně dva. Věděla o mě, tím jsem si jistá. Celou dobu se na mě koukala. Když jsem byla docela daleko do dveří, začala divočit. Jak jsem před ní uhýbala, pořád jsem se přibližovala k tomu druhému koni. Pan nevím, co. Možná měli stejnou povahu, nebo ho Deamon vyděsila natolik, že se začal děsit taky a vzhledem k tomu, že vedle něj byla zeď, tak musel jít proti mně a Ní. Nebylo tam dost času, abych uhnula. Skončila jsem v nemocnici s pohmožděninami a dvěma nalomenými žebry. A získala panickou hrůzu z koní." Trinity se na mě dívala soucitně.
"Víš, ale všichni koně…"
"Nejsou takoví? Já vím, ale s tím druhý to taky bylo před tím v pořádku. Myslím, že stačí jeden takový, aby dokázal pokazit zbytek a ona mě vážně nesnášela. Ano, pokud si budu dávat pozor, tak je malá pravděpodobnost, že by se to mohlo stát znovu, ale když si na to vzpomenu…Víš, ono je to celkem nezapomenutelný zážitek, když se ne tebe z obou stran tlačí tolik kilo živé váhy. Doktoři říkali, že jsem nakonec měla ještě štěstí. Mohla jsem dopadnout hůř."
"Víš, co? Myslím, že nevím a ani to nechci zjistit. A rozhodně nechci zjistit, co se stane, když příjdu pozdě na vyjížďku, takže pohni a převleč se." usmála se na mě. Byla jsem vděčná za změnu tématu. Moje hrůza z koní se mi už opravdu řešit nechtěla. Zapadla jsem do pokoje a začala v kufru hledat něco vhodného na to, co doufám nebudu muset dělat.


Koffe
Deamon
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama