
7. Kapitola
Stála jsem nenápadně dál od ostatních, když se chystali na společnou vyjížďku. Nejspíš první od doby, co jsme tu byli. Vypadalo to, že každý měl už přiděleného koně a instruktora. V ohradě zůstaly jenom dva koně. Jeden byl ten, z kterého jsem měla divný pocit. Ten druhý byl na druhé straně ohrady a ničeho si nevšímal. Nenápadně jsem poodešla dál a opřela se o nedaleký strom. Čekala jsem, co se bude dít. Vlastně se skoro nic nedělo. Když Trinity odjížděla směrem k lesu, otočila se na mě a věnovala mi úsměv, jako by mě chtěla povzbudit. Snažila jsem se jí ho oplatit, ale moc přesvědčivě jsem vypadat nemohla. Skoro už jsem si oddechla, že na mě můj instruktor zapomněl a tak jsem se otočila. A hrozně se vyděsila. Za mnou stáli Will a Chris a měřili si mě zvědavky pohledy. Musela jsem rozdýchat šok. Vůbec jsem o nich do té doby nevěděla. Chvilku jsem mlčela a doufala, že promluví, ale oni na mě jenom pořád zírali.
"Co je na mě tak zajímavého?"
"Nic, jenom jsme byli zvědaví, co uděláš, až zjistíš, že ostatní už jsou pryč. Vypadalas, skoro jako by se ti ulevilo. Snad sis nemyslela, že bychom na tebe zapomněli?" promluvil Chris. No, možná to byla blbost, ale vážně jsem v to doufala. Když zhodnotil, že nepromluvím, zase se ujal slova.
"Rozhodli jsme se, že tě pro teď nebudeme nijak moc trápit. Nicméně tihle dva drahouškové potřebují mít kde spát. Věřím, že víš, co máš dělat. Všechno co budeš potřebovat najdeš na konci stájí a my dva bude tady, kdybys něco potřebovala."
"Co je na mě tak zajímavého?"
"Nic, jenom jsme byli zvědaví, co uděláš, až zjistíš, že ostatní už jsou pryč. Vypadalas, skoro jako by se ti ulevilo. Snad sis nemyslela, že bychom na tebe zapomněli?" promluvil Chris. No, možná to byla blbost, ale vážně jsem v to doufala. Když zhodnotil, že nepromluvím, zase se ujal slova.
"Rozhodli jsme se, že tě pro teď nebudeme nijak moc trápit. Nicméně tihle dva drahouškové potřebují mít kde spát. Věřím, že víš, co máš dělat. Všechno co budeš potřebovat najdeš na konci stájí a my dva bude tady, kdybys něco potřebovala."
O hodinu později:
Záměrně jsem tu práci protahovala. Když tu nebyli žádní koně, nebyly pro mě stáje až tak děsivé. Naopak. Měla jsem pocit, jako bych při práci, kterou jsem před tím dělala tak častou nacházela jakýsi vnitřní klid. Trochu jsem se ale děsila toho, jak řekli "Pro teď". To nevěštilo nic dobrého. Bohužel dřív nebo později jsem s čištěním boxů tak jako tak musela přestat. Ještě jsem se loudala, když jsem vracela nářadí, ale pak už to prostě víc pozdržet nešlo, leda bych se plazila. Když jsem vyšla ze stájí, každý z těch dvou stál na jiném konci ohrady. Will stál vzadu a něčím krmil toho světlého koně. Chris stál kousek ode mě s tím druhým. Nechtělo se mi ani k jednomu, ale míň se mi chtělo k tomu světlému koni. Zamířila jsem blíž a zůstala stát asi dva metry od ohrady. Chvilku jsem čekala, jestli si mě Chris všimne, ale když nic, rozhodla jsem se na sebe upozornit.
"Už jsme hotová, takže pokud pro mě nemáš žádnou jinou práci, tak bych šla…" Jasně, ale měla jsem pocit, že to aspoň musím zkusit. Kývnul hlavou, ať jdu k němu. Chvilku jsem zaváhala. Stál až moc blízko k tomu koni. Všimnul si mého zaváhání.
"Neboj, takhle ti nic neudělá. Je to hotoví andílek." Je, to jsem si o tom druhém koni tenkrát myslela taky, Nicméně to vypadalo, že budu muset. Zhluboka jsem se nadechla a postavila se vedle něj.
Záměrně jsem tu práci protahovala. Když tu nebyli žádní koně, nebyly pro mě stáje až tak děsivé. Naopak. Měla jsem pocit, jako bych při práci, kterou jsem před tím dělala tak častou nacházela jakýsi vnitřní klid. Trochu jsem se ale děsila toho, jak řekli "Pro teď". To nevěštilo nic dobrého. Bohužel dřív nebo později jsem s čištěním boxů tak jako tak musela přestat. Ještě jsem se loudala, když jsem vracela nářadí, ale pak už to prostě víc pozdržet nešlo, leda bych se plazila. Když jsem vyšla ze stájí, každý z těch dvou stál na jiném konci ohrady. Will stál vzadu a něčím krmil toho světlého koně. Chris stál kousek ode mě s tím druhým. Nechtělo se mi ani k jednomu, ale míň se mi chtělo k tomu světlému koni. Zamířila jsem blíž a zůstala stát asi dva metry od ohrady. Chvilku jsem čekala, jestli si mě Chris všimne, ale když nic, rozhodla jsem se na sebe upozornit.
"Už jsme hotová, takže pokud pro mě nemáš žádnou jinou práci, tak bych šla…" Jasně, ale měla jsem pocit, že to aspoň musím zkusit. Kývnul hlavou, ať jdu k němu. Chvilku jsem zaváhala. Stál až moc blízko k tomu koni. Všimnul si mého zaváhání.
"Neboj, takhle ti nic neudělá. Je to hotoví andílek." Je, to jsem si o tom druhém koni tenkrát myslela taky, Nicméně to vypadalo, že budu muset. Zhluboka jsem se nadechla a postavila se vedle něj.
skvelá časť :) teším sa na pokračovanie