Kvůli škole a rekonstrukci pokoje na psaní nemám moc čas, takže je kapitola krátká.

Postavila jsem se na druhou stranu od ní, ale skoro, jako by to čekala, přešla ke mně a naklonila ke mně hlavu. Mela jsem nutkání cuknout a ustoupit a málem jsem to i udělala, ale zabránila mi v tom ruka na zádech. Otočila jsem se na Chrise.
"Co…"
"Možná jsem se měl zmínit, že nerad prohrávám a obzvlášť ne takovéhle jednoduché sázky. Co, kdybys ji zkusila pohladit?" usmál se. Vykulila jsem na něj oči.
"To snad ne… Říkal jsi, že dneska musím jenom vyčistit boxy!"
"Neříkal jsem, že dneska, nýbrž pro teď. A to už je minulost. Tak honem." Zakroutila jsem hlavou. Tohle neudělám.
"No, tak! Tak těžký úkol to zase není. Podívej, tak já ti trošku pomůžu." chytil mě volnou rukou za ruku a natáhl ji směrem ke koni. Začínala jsem panikařit. Zkoušela jsem rukou škubat dozadu, ale nepomohlo to.
"Nemyslím si, že jsem…" zarazila jsem se ve chvíli, kdy jsem se rukou dotkla koně.
"Připravená?" dořekl za mě Chris. Nereagovala jsem. Měla jsem pocit, že když mám už několik let z koní doslova hrůzu, když jsem se několik let po té nehodě dokonce ani nedokázala přiblížit k ohradě… prostě jsem čekala, že se něco stane. Třeba nějakou reakci, jako když člověk s arachnofobií uvidí pavouka, nebo něco podobného, ale nic. Nic se nestalo. Nenásledovala žádná přehnaná reakce, nebo dokonce křik. Opatrně jsem pohnula rukou a pohladila koně po hlavě. Nic neděla, jenom stál a pozoroval mě inteligentníma očima. Když Chris promluvil málem jsem se vyděsila. Úplně jsem zapomněla, že tamponád je.
"Víš, někdy člověk ani tak nemá z něčeho strach, jako spíš to, že si vsugeruje, že se toho panicky bojí. Možná, i když sis to neuvědomila, byla ta myšlenka, že se bojíš silnější, než opravdový strach." Přikývla jsem.
"Pokud chceš, už můžeš jít. Stejně se za chvíli budou vracet všichni." Zrovna, když to dořekl, přijel k ohradě kůň. Spolu s Trinity. Byla celá rudá v obličeji a viditelně vyděšená. Nikdo za ní nejel. Will a Chris se po sobě vyděšeně podívali.
"Ony… Ony se…" Pokoušela se Trinity něco říct, ale jak pořád musela popadat dech nedařilo se jí to.
"Trinity, uklidni se a řekni to hezky v klidu." Promluvil na ni Will a pomáhal jí dolů z koně.
"Ony…Ony se ztratili a nemůžou je najít. Byla tam krev." Nemluvila moc smysluplně, ale skoro jako by ti dva z toho monologu pochopili všechno, co potřebovali.
"Zůstaňte tady." Oba dva vyrazili směrem k lesu, ze kterého Trinity přijela. trinity se snažila vydýchat šok. Chytila jsem ji za ramena a přinutila ji se podívat na mě.
"Co přesně se stalo."
"Fiona a Paola celou cestu zaostávali, ale vždycky jsem je měli na dohled, ale pak, já nevím, prostě zmizeli a když jsem se vrátili na místo, kde byly naposledy byli tam jenom jejich koně a… a krev!" Vypadala, skoro jako by si význam těch slov uvědomila až teď.
"Co…"
"Možná jsem se měl zmínit, že nerad prohrávám a obzvlášť ne takovéhle jednoduché sázky. Co, kdybys ji zkusila pohladit?" usmál se. Vykulila jsem na něj oči.
"To snad ne… Říkal jsi, že dneska musím jenom vyčistit boxy!"
"Neříkal jsem, že dneska, nýbrž pro teď. A to už je minulost. Tak honem." Zakroutila jsem hlavou. Tohle neudělám.
"No, tak! Tak těžký úkol to zase není. Podívej, tak já ti trošku pomůžu." chytil mě volnou rukou za ruku a natáhl ji směrem ke koni. Začínala jsem panikařit. Zkoušela jsem rukou škubat dozadu, ale nepomohlo to.
"Nemyslím si, že jsem…" zarazila jsem se ve chvíli, kdy jsem se rukou dotkla koně.
"Připravená?" dořekl za mě Chris. Nereagovala jsem. Měla jsem pocit, že když mám už několik let z koní doslova hrůzu, když jsem se několik let po té nehodě dokonce ani nedokázala přiblížit k ohradě… prostě jsem čekala, že se něco stane. Třeba nějakou reakci, jako když člověk s arachnofobií uvidí pavouka, nebo něco podobného, ale nic. Nic se nestalo. Nenásledovala žádná přehnaná reakce, nebo dokonce křik. Opatrně jsem pohnula rukou a pohladila koně po hlavě. Nic neděla, jenom stál a pozoroval mě inteligentníma očima. Když Chris promluvil málem jsem se vyděsila. Úplně jsem zapomněla, že tamponád je.
"Víš, někdy člověk ani tak nemá z něčeho strach, jako spíš to, že si vsugeruje, že se toho panicky bojí. Možná, i když sis to neuvědomila, byla ta myšlenka, že se bojíš silnější, než opravdový strach." Přikývla jsem.
"Pokud chceš, už můžeš jít. Stejně se za chvíli budou vracet všichni." Zrovna, když to dořekl, přijel k ohradě kůň. Spolu s Trinity. Byla celá rudá v obličeji a viditelně vyděšená. Nikdo za ní nejel. Will a Chris se po sobě vyděšeně podívali.
"Ony… Ony se…" Pokoušela se Trinity něco říct, ale jak pořád musela popadat dech nedařilo se jí to.
"Trinity, uklidni se a řekni to hezky v klidu." Promluvil na ni Will a pomáhal jí dolů z koně.
"Ony…Ony se ztratili a nemůžou je najít. Byla tam krev." Nemluvila moc smysluplně, ale skoro jako by ti dva z toho monologu pochopili všechno, co potřebovali.
"Zůstaňte tady." Oba dva vyrazili směrem k lesu, ze kterého Trinity přijela. trinity se snažila vydýchat šok. Chytila jsem ji za ramena a přinutila ji se podívat na mě.
"Co přesně se stalo."
"Fiona a Paola celou cestu zaostávali, ale vždycky jsem je měli na dohled, ale pak, já nevím, prostě zmizeli a když jsem se vrátili na místo, kde byly naposledy byli tam jenom jejich koně a… a krev!" Vypadala, skoro jako by si význam těch slov uvědomila až teď.