Od 23.9 do 27.9 jsem pryč, takže tu nic nepřibude

3.Kapitola-1.Část

21. prosince 2013 v 15:09 | Hejly |  Cesta Někam Jinam 2

3. Kapitola
Ann
Když nás tenkrát chytili, zdálo se mi na celém tom jejich chování něco hodně divného.
"Proč měl Ael pocit, že když mi bude držet nůž pod krkem, nějak tě tím omezí?" Přes tvář mu přebleskl dost křečovitý úsměv.
"Myslíš, že vím, co se honí hlavou toho krvežrouta? Proč se nezeptáš jeho, co tím sledoval." Mluvil jako by ho to vůbec nezajímalo, ale už jsem poznala, že lže. Popošla jsem kousek blíž.
"Ne, že bych se nezeptala, když jsem s tebou včera nemohla mluvit, ale… Řekněme, že jsem se toho moc nedozvěděla. Stejně s ním není kloudná řeč. Pořád se jenom stará o to, aby někdo hledal jeho sestru. Řekl, že na tohle se musím zeptat tebe, tak se ptám."
"Zkus se ho zeptat ještě jednou."
"Ty se snažíš vykroutit. To mě jenom utvrzuje v tom, že něco víš. Tentokrát to z tebe dostanu. Nemáš mi kam utéct." Usmál se.
"Který z nás dvou myslíš, že je lepší běžec?"
"Vzhledem k situaci ve které se teď nacházíš, si troufám tvrdit, že neutečeš a laskavě neuhýbej of tématu."
"Tak dobře. Jakže zněla ta otázka?" Začínala jsem pomalu, ale jistě rudnout vzteky. Tohle mi snad dělá naschvál.
"Nedělej ze sebe debila a…" Přerušilo mě otevření dveří a příchod Aela.
"Ne, že bych tě chtěl rušit, obzvlášť když mu nadáváš, ale přišel ti dopis." Podávala mi stočenou ruličku papíru. Skoro jsem mu ji vytrhla z ruky, jak jsem byla nedočkavá, abych si ho mohla přečíst.
Milá Ann,
konečně mi dovolili ti napsat, takže je toho hodně co říci. Především se chci zeptat, jak na tom jste vy. Doufám, že už jste aspoň dorazili k cíly své cesty a nic se vám nestalo. My jsme se zasekli na mrtvém bodě. Sára a Morner jsou ve vězení a Katrina zmizela. Mohla by ses zeptat Simona, jestli nezná vlkodlaka, který má jasně modré oči a dlouhé černé vlasy? Vím, že ten popis není nic moc, ale nic lepšího poskytnout nemůžu. Nejen, že jsme nedorazili k cíli, ale troufám si tvrdit, že ani hned tak nedorazíme. Ocitli jsme se u elfů a podařilo se nám tu tak trochu způsobit vládní převrat. Vím, že bys tu nejspíš ráda byla se mnou, ale o nic nepřicházíš. Představa elfů, jak je nafilmovali v pánovi prstenů je celkem správná, snad jen jejich chování je mírně odlišné. Víc toho zatím nevím, protože mi nikdo nechce nic říct. Mám tě pozdravovat od Daniela a hlavně buďte opatrní.
Doufám, že brzo napíšeš.
Alex
Rozhodně se mi oddechlo, že jsou oba v pořádku, ale ostatní informace se mi až tak nelíbily.
"Jak dlouho už jsme na cestě?" vyhrkla jsem na Simona.
"Touhle dobou už by měli být v hlavním městě asi dva dny. To jenom my jsme tu zatím moc nepostoupili."
"Obávám, se, že oproti nim jsem pořád aspoň dorazili na místo." Pronesla jsem to potichu, ale moje slova měla okamžitý účinek. Rychle se postavil a přešel tak blízko, jak mu to řetěz kolem jeho krku dovoloval. V obličeji mu svítily žluté oči.
"Jak to myslíš! Co se stalo?"
"Nějaký zádrhel po cestě, ale jsou všichni v pořádku. U elfů." nezdálo se, že by ho moje odpověď nějak uklidnila. Koukla jsem zpět do dopisu.
"A mám se tě zeptat, jestli neznáš… Moment, hned to najdu…Vlkodlaka s modrýma očima a dlouhými černými vlasy?" Moje otázka ho trochu zarazila. Byl už tak dost vyděšen, takže jsem se rozhodla pomlčet o tom, že Katrina zmizela. zakroutil hlavou. Natáhl ruku pro dopis. Zakroutila jsem hlavou.
"Nic víc už tam není." Podíval se na mě tak tvrdě, až jsem málem couvla.
"Něco mi tajíš." Zíral na mě žlutýma očima, které se začínaly zlověstně lesknout. Rozhodla jsem se pro strategický ústup. Bez jediného slova jsem se otočila a vyrazila ze dveří. Za sebou jsem slyšela, jak zlostně volá moje jméno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama